Řepánky: Kdo jednou zkusil, nezapomene. Recept na kynuté buchty s mákem a cukrovkou
Řepánky: recept na kynuté buchty s mákem a cukrovkou. • Makové buchty? Není nad řepáky. • Kde se pečou řepánky? • Cukrová řepa se stává nedostatkovým zbožím. • Jak se dělají pravé řepánky? • Recept na řepánky – chutnají jako od babičky. • Staré dobré řepánky krok za krokem. • Při dodržení receptu se výsledek musí dostavit.
Řepánky nebo řepáky jsou klasické kynuté buchty plněné nádivkou z máku a cukrové řepy, cukrovky. Proto jsou řepánky známé v oblastích, kde se v minulosti cukrovka pěstovala a nebo ještě stále pěstuje. I když je označení řepáky silně rurální, v konečném výsledku se řepáky řadí mezi pečivo jemné, velejemné. Maková náplň s cukrovou řepou je tak chutná, že kdo si na ni od mládí zvykl, její chuť marně hledá v každé jiné makové buchtě. Článek je průběžně aktualizován.
„Že nejsou v Polabí kopce? Jen proto máme řepánky!“
Před časem jsem v rádiu nebo v televizi zaslechla informaci, že řepánky, buchty s nádivkou z máku a cukrovky, pocházejí z Kolínska. Tehdy se ve mně zvedla vlna spravedlivého pobouření. „Proč má tu slávu schramstnout zase Kolín? To jim Kmoch a medvědi nestačí? Jak k tomu přijdou ostatní řepácké lokality?“
Podívejte, řekneme si to na rovinu. Když bydlíte v Českém ráji, v Brdech či na Kokořínsku, každý to komentuje: “Ach, tam je krásně! Nádherná příroda!” Ovšem zkuste někomu říct, že žijete v Polabské nížině. Nejdřív se na vás kradmo podívá, jako jestli vám čouhá sláma z galoší. Poté se bezohledně koukne, zda vám roste řepa za ušima a zeptá se předem otráven: “Polabí? Ta děsná placka? To se tam neukoušete nudou?”
Uznávám, že nekonečně rovinatá krajina, jejíž horizont narušují pouze chladicí věže elektráren na fosilní paliva, tovární komíny chemiček (dříve i cukrovarů) a kde dominantním útesem čnícím 80 metrů nad okolní krajinou je Kunětická hora, se může zdát někomu poněkud fádní. Ale polabskému lidu to nevadí. Na kole se tu jezdí od kolébky k hrobu: na nákup, do práce, k holiči, do kostela… To v kopcích nejde. A když přijde řepná sezóna, pečou se řepáky, buchty s tou nejlahodnější variantou makové nádivky.
Moje mapování výskytu řepánků zatím prokazatelně obsáhlo oblast od Pardubicka (Holice, Sezemice, Dašice i Kostěnice, obě Rovně, Ředice, Přelouč), Chrudimska (Medlešice, Hrochův Týnec, Chrast, Heřmanův Městec), Královéhradecko (Nový Bydžov, Smiřice, Nechanice, České Meziříčí, Chlumec), přes okolí Městce Králové a Dlouhopolsko k Poděbradům a Nymburku, dále jižnější větev Kolínska zasahující k Českému Brodu.
Nově přidáno do mapy: Pečky (viz diskuse), Cerhenice a Cerhýnky. Opočno, Praha (viz diskuse na FB), Kutná Hora (2017/10), Kostelec nad Černými Lesy (2017/11).
Přidáno v roce 2018: Velké Opatovice, okres Blansko; Nymburk (a vlivem migrace také Semily);
Přidáno v roce 2019: Čelákovice a Lázně Toušeň
Říjen 2021: Čáslav. Listopad 2021: „Myslím, ze by Lysá neměla být v seznamu repneho dědictví opomenuta 
Trochu dal po Labi v Brandýse nad Labem jsou repanky vzdy na podzim taky známa pochoutka.
Dále přidávám tip, kde se daji zakutalene repy na polích nalézt čerstvá zkušenost z min týdne, okolí vesnic Sudovo Hlavno, Meceriz, Horní Slivno a okolí,“ napsala v listopadu 2021 čtenářka Eliška. P
Přidáno v lednu 2022: Dobrý den, mám pro vás další místo s řepánky – jen budete asi muset rozšířit mapu 
Jsem z Mnichova Hradiště a taky je doma pečeme, co si pamatuju. Však okolo Mladé Boleslavi je taky ještě řepařsko – a v Dobrovici pořád cukrovar jede (a v Hradišti končil v 90. letech). Až se mi sbíhají sliny na řepánek a na syrob… a syrobový perník
- Prosím tedy a vyzývám, aby se do diskusního okénka přihlásili rodáci i z dalších “řeporodných” míst, kterým bylo dopřáno toho štěstí na řepáncích vyrůst. Jejich lokality budou přidány do seznamu světového řepného dědictví a do mapy řepáků budou rovněž zaneseny.
Kde vzít cukrovou řepu, a nekrást?
Kde vzít řepu, a nekrást? Tak to bude horší.
Naše babička-selka, kolektivizací přetavena v jezeďačku, přinášela v dobách reálného socialismu řepu vždycky z pole. Tedy „z póle“. Necítila to jako rozkrádání družstevního majetku. Byla názoru: „To póle jezedovi sebrali Kašparom, a Kašparka s náma na řípě taky ďála. Tak cák bysme si ňákou cukrouku neuzali na řepáky?“
Když jsem ještě žila ve městě a měla už svou domácnost, sbírala jsem v době řepné sezony cukrovku z příkopů nebo silnice, když v okolí řepných polí a ubývajících cukrovarů padala z nákladních aut. Dobrou zkušenost jsem měla při cestě do Opočna po okreskách (cukrovar v „Meříči“, Českém Meziříčí). Ale to snad nebyla krádež, spíš hospodárné využití doslovného „odpadu“.
V Česku v současnosti funguje sedm cukrovarů: České Meziříčí, Dobrovice, Hrušovany nad Jevišovkou, Litovel, Opava, Prosenice, Vrbátky. Věřím, že by se u nich dalo v sezoně pár bulev legálně získat. Nebo kolem nich na cestách.
Poslední roky, kdy žijeme v regionu, kde se cukrovka nikdy nepěstovala, nechávám si dovézt řepu z rodného kraje. Protože bývá obalena zemí a někdy ji dostanu i s chrástem, raději (pokrytecky) nepídím, kde ji dodavatel „schrastil“. Čímž ovšem nikoho nechci ponoukat k polnímu pychu.
Když už cukrovku máme…
Na buchty řepánky stačí jedna bulva. A i tak jí bude víc než dost. Když se podaří získat víc řep, vydrží v dobrém sklepě určitě dva měsíce, možná i tři.
Řepu nejdřív dobře omyji, pak oloupu. Vykrájím všechna místa, v nichž se drží zemina, řepa musí být sněhově bílá. Znovu opláchnu.
Makovou nádivku do buchet z půl kilogramu mouky (to je na jeden standardní plech) připravuji z 200 g čistého máku a 250 g cukrovky.
- Řepu odvážím a asi deset minut předvařím do poloměkka. Tento krok některé hospodyně vypouštějí. Já to tak dělám proto, že řepa ztratí nepatrnou zemitou stopu, která by třeba mohla někomu vadit.
- Poloměkkou cukrovku vyjmu z vody, kterou nevylévám, ale později zužitkuji na sirob ze zbylé řepy.
- Zchladlou řepu jemně nastrouhám a s plátkem másla podusím dozlatova.
Maková nádivka do řepánků, suroviny
- 200 g celého máku
- 250 g cukrovky
- kousek skořice, dva hřebíčky
- strouhaná kůra ze čtvrtky citronu
- 500 ml mléka
- 3-4 lžíce cukru (nebo podle chuti)
- lžička citronové šťávy
Protože si na řepánkách dávám vždy velmi záležet, mák do nádivky kupuji jedině celý, nemletý, neochucený. Jistota, že mák nebude ani trochu žluklý nebo zatuchlý a že nebude obsahovat nic, než zrnka máku, vyváží trochu nepříjemné mletí. Kdo má mlýnek elektrický, má to bez námahy.
Namletý mák, skořici, citronovou kůru, hřebíček a nastrouhanou cukrovou řepu zaliji mlékem a svařím dohusta. Pozor, vařící mák vystřikuje, je nutno stáhnout teplotu a stále, stále, stále míchat. Sváření ale netrvá dlouho, asi deset minut.
Pak mák odstavím mimo plotnu, vmíchám cukr a citronovou šťávu. Nádivka nesmí být moc sladká, ale asi tři lžíce cukru potřebuje. Pak ochutnám, případně ještě lžíci cukru přidám. Nechám úplně vystydnout. Obvykle si nádivku udělám večer a na buchty zadělám až příští den ráno.
Těsto na řepánky, recept
- 500 g hladké mouky
- půl zarovnané polévkové lžíce soli
- 1 vejce
- 100 g krystalového cukru
- 180 ml rozpuštěné Héry a sádla v poměru 1 : 1
- 21 g čerstvého droždí (půl české kostky)
- 200 ml mléka
- strouhaná kůra ze čtvrtky citronu
A teď jako u všech buchet…
Mouku odvážím a proseji do mísy. Promíchám s cukrem, solí a strouhanou citronovou kůrou. Rozehřeji směs tuku (sádlo tam musí být, mají-li být řepánky jako od babičky). Přihřeji mléko, rozmíchám v něm trochu mouky (z mísy) a půl kostky (21 g) čerstvého droždí. Počkám, až vzejde.
- Předesílám, že s kvasnicemi sušenými nemám žádnou zkušenost.
Do mouky rozklepnu vejce, vliji kvásek a tuk a ručním hnětačem vypracuji hladké, měkké, lesklé, nelepivé těsto. Kdyby bylo příliš tuhé, přikápnu trochu mléka, ale ne víc, než deci. Pracuji asi 15 minut, dokud se v těstě netvoří velké bublinky a dokud se čistě neodlupuje od stěn mísy. Kdo má jiného pomocníka, svěří práci jemu. Kdo pracuje ručně, nesmí polevit dřív než po asi půl hodině. Výsledek musí být stejný jako z hnětače. Těsto přikryji a nechám 45-60 minut kynout.
- Vyklopím na vál, rozdělím na poloviny a každou z nich na 20 kousků.
- Pomoučenou rukou vytvořím z kousku těsta kouličku, roztáhnu ji na placku.
- Doprostřed dám vrchovatou lžíci chladné náplně.
- Cípy spojím „do ranečku“, pevně stisknu.
- Pak naplněnou buchtičku jemně zformuji do plochého podlouhlého tvaru.
- Kladu spojem dolů na tukem štědře vymazaný plech.
Mezi buchtami nechávám asi dvoucentimetrové mezery, jak to vyjde. Je žádoucí, aby buchty kynuly do šířky, nikoliv do výšky, jak by se stalo, kdybych je na plech dávala těsně vedle sebe.
Množství nádivky připravené podle uvedeného předpisu mi přesně vychází na množství těsta z půl kila mouky, což je dávka na jeden běžně velký plech.
Pečení je radost
Když je plech plný, zapnu troubu na nejvyšší stupeň. Když je vyhřátá, potřu povrch a boky buchet směsí tuku. Buchty dám do trouby, teplotu snížím na 200 stupňů a peču do zlatohněda. Tu nahnědlou barvu, tak typickou pro pravé české buchty našich babiček, zajistí použité sádlo – uvnitř těsta i na potření.
Mezitím si připravím stejně velký plech, omyji jej a usuším.
Když jsou buchty akorát, plech vytáhnu z trouby a pár minut nechám stát. V té čekací době do buchet vsákne tuk uvolněný při pečení. Pak vezmu připravený druhý plech, položím přesně na plech s buchtami a překlopím.
Babičky měly k tomuto účelu dřevěné prkénko, které používaly jedině na buchty. Když pekly buchty v dvojdílném pekáči, překlápěly buchty do druhého dílu, než v kterém pekly. Ale překlápěly buchty vždycky (důkaz ve starých kuchařkách). Díky tomu pak mají buchty:
- typický plochý tvar cihliček,
- nádivka provlhčí i původně horní stranu, která při pečení vypoukla nad nádivku a zůstala by suchá.
- Na mastnější plochu, kterou se při pečení buchta dotýkala plechu, také lépe přilne případný cukr, takže při konzumaci nepráší s buchty.
Řepánky k obědu, snídani, přesnídávce, svačině…
- Řepánky podávám k obědu – s bílou kávou nebo šípkovým čajem.
- Nebo je upeču do zásoby, aby bylo dobré a hodnotné jídlo na snídani a přesnídávky či svačiny (do školy, do práce).
- Protože jsou z tučnějšího těsta a protože šťavnatou nádivkou nešetřím, přikryté fólií vydrží řepánky vláčné i křehké několik dní. Když vydrží.
Foto: Za mapový podklad děkuji serveru mapy.cz. Ostatní fotografie řepy a řepánků (receptar)
TIP: Vyzkoušejte také můj recept na pravé kynuté buchty od babičky – buchty se švestkami anebo jablečné kynuté buchty s osvědčenou náplní z podzimních jablek
https://makova-panenka.cz/recepty/repanky-kdo-jednou-zkusil-nezapomene-recept-na-kynute-buchty-s-makem-a-cukrovkou/https://makova-panenka.cz/wp-content/uploads/2016/11/9_kynute-buchty-od-babicky.jpghttps://makova-panenka.cz/wp-content/uploads/2016/11/9_kynute-buchty-od-babicky-150x150.jpgMoučníky, dezertyRECEPTY ZE ZAHRÁDKY A DVORAbabiččiny makové buchty,babiččiny řepánky,buchty řepánky,co jsou řepáky,cukrová řepa recepty,jak dělat řepánky,kolínské řepánky,kynuté buchty,kynuté buchty od babičky,kynuté těsto,maková buchta,maková buchta na plech,maková nádivka do buchet,maková nádivka s cukrovkou,maková nádivka s řepou,maková náplň do buchet,makové buchty kynuté recept,recept na řepánky,recept na řepánky maminčiny recepty,recept rychlá maková buchta,recepty s mákem,řepáky buchty s mákem,řepáky recept,Řepánky buchty s mákem,Řepánky krajový recept,Řepánky recept,řepánky recept z polabí,řepánky recept z řepných oblastí,svatomartinské menuŘepánky: recept na kynuté buchty s mákem a cukrovkou. • Makové buchty? Není nad řepáky. • Kde se pečou řepánky? • Cukrová řepa se stává nedostatkovým zbožím. • Jak se dělají pravé řepánky? • Recept na řepánky – chutnají jako od babičky. • Staré dobré řepánky krok za krokem. • Při...receptar jezzina@seznam.czAuthorMAKOVÁ PANENKA
Řepánky jsem letos dělal také. Poprvé. Těsto jako na buchty a improvizovaná nádivka, protože jaksi nezbyl nikdo kdo by mi řekl jak na to. Já jsem řepu oloupal a nakrájel na větší kusy, zalil vodou a uvařil. Zbylou vodu po vaření řepy jsem dolil mlékem a uvařil v ní mák do měkka. Potom jsem do něj nastrouhal jemně řepu (nedusil jsem ji na másle – vybral jsem jednoduchý recept) a přidal trochu skořice a dosladil.
Snad jen doplním, že řepánky se na rozdíl od normálních buchet mají plnit náplní opravdu bohatě.
PS: Jak jsem hledal postup na nádivku, tak každý to dělá jinak. Někdo dusí na másle, někdo ne. Někdo vaří řepu v celku, … dokonce někdo přidává do náplně pudink – zřejmě, aby byla trochu mazlavá a nedrobila se. Máku jsem dal polovinu toho co vážila řepa, ale i tak to možná bylo moc makové.
PS2: Na mapě prosím označte Pečky (mezi Poděbrady a Českým Brodem). Zde v okolí (Poděbrady/Kolín) se řepánky v sezoně (říjen/listopad) vyskytují i v cukrárnách – ale i zde jsou občas velmi odlišné.
Dobrý den, pane Pavle. S velikou radostí přidávám Pečky do seznamu SŘD a na mapu výskytu řepánků.
Pečky. No Pečky! Ty přece nemohou chybět! Cukrovar z roku 1847 je první, co člověk uvidí, když vyjde z nádraží (a jet do Peček jinak než vlakem, to by se ani neslušelo). A co víc – homole cukru v městském znaku.
Ale abych nezamluvila ty Vaše první řepánky – intuitivně jste to trefil a vytvořil si vlastní postup.Třeba ho doladíte a stane se rodinným stříbrem Vaší domácnosti. A tak to má být, řepánky si vždycky dělala každá rodina po svém.
S bohatostí náplní souhlasím – proto si náplň připravím den předem, aby pěkně ztuhla a já ji pak mohla na kousek těsta navršit notný kopec. Dobře se pak zabalí.
Líbí se mi Vaše hospodárné využití řepného odvaru.
A pak, že v Polabí nic není, viďte. ;=) Zdraví Maková (s řípou)
P.S. Pane Pavle, díval jste se na povídání o vaření sirobu? Děláte ho také tak?
Dobrý den,
naše řepánky pochází z Čelákovic a dědí se z generace na generaci.
Přidávám recept na nádivku – očištěnou a oloupanou řepu nastrouhám na jemném
struhadle,dám do pokáče,přidám trochu sádla,posypu lehce mletou skořicí,zaleju litrem mléka a dám péct do trouby.Až řepa změkne,přidám namletý mák,který už necháme jen chvíli dopéct.Náplň si udělám den předem.Těsto dělám stejné jako na buchty.Vypracuji válečky,které dávám dál od sebe,potřu sádlem nebo olejem a upeču.Jsou neodolatelné.Když zůstane náplň dávám ji zmrazit,takže řepánky máme několikrát do roka.
Dobrý den, paní Bohumilo,
tak prvně děkuji za hlášení, Čelákovice jsem hned zanesla do mapy řepánkového dědictví.
A za druhé: děkuji za dobrý tip s tím zmrazením přebytečné náplně.
Tak já také ještě přispěji s troškou do mlýna: Zbyly mi dvě pěkné cukrovky. Neuvařila jsem z nich sirob (moc by ho nebylo), ale nastrouhala jsem je jemně a zavařila – 35 minut na 90 stupňů. Jen s minimálním množstvím vody. A také dobré. Zdravím do Čelákovic. MP
Dobrý večer,
chci také zkusit moje první řepánky.Moje žena je z Polabí (Semice) a teď leží v nemocnici. Zlomila si krček 🙁 Tak ji zkusím udělat trochu radosti. S pozdravem Josef (bydlíme v Držovicích, okr.Prostějov)
Dobrý den, pane Josefe. Je mi líto Vaší paní. Řepánky ji jistě přidaly na zlepšení nálady i zdraví.
Tak ze Semic je Vaše paní? To je kousek od Kerska, moc zajímavý kraj – v každé vsi vlastní minerálka, slepá ramena „Labatýho“, plno strašidel…
Jen mi a ostatním čtenářům prozraďte – jak jste uchoval cukrovku do února? Ve sklepě? M.P.
Dobrý večer,
tak já také s trochou do mlýna od Kolína. Také dělám řepánky. Přebytek řepy očistím, rozkrájím na čtvrtky i na víc kousků – podle řepy jak je velká,lehce povařím a nastrouhám. Nastrouhanou řepu vložím do mikrotenových sáčků, které plním asi tak na jednu várku řepánků, sáček zmáčknu rukou a udělám z něj placku (tím vyženu i vzduch)a šup do mrazáku. Může se dát i do krabiček. Řepu jsem také zavařovala do sklenic – jen tak bez vody, tu si pustí řepa sama.
Mila pani makova panenko, jsem moc rada, ze jsem nasla vase stranky, uz se tesim, jak si z nich neco vyzkousim, a hlavne ty repanky!
Bydlim uz pres 20 let v UK a posledni dobou me zacalo zase pritahovat ceske vareni. Na web tv jsem videla porad z Toulave kamery o ceskych repancich, tak jsem nevahala a zakoupila seminka cukrove repy, ktere mi prisly az z Francie, a budu rychle na zahrade sit, dokud je jeste cas. Podle vaseho receptu si ty repanky doufam nekdy na podzim upecu!!
Dobrý večer Hano, jestli tu doma máte příbuzné, či známé – oslovte je a ať Vám řepu zašlou poštou do UK. Cukrovka vydrží dlouho, nezkazí se než Vám ji doručí.
Dobrý den, u nás v Kutné Hoře se také řepanky pekly a stále pečou. Vzpomínám si na svá studentská léta na intru, kde jsem si takhle jednou na podzim povzdechla, že bych si dala řepnáky od babičky.A pak jsem se divila, že nikdo nevěděl, o čem to mluvím. Nechápala jsem, že tyto výborné buchty neznají.Tenkrát mi je babička napekla a já je vezla holkám na ochutnávku.Moc jim chutnaly…
Právě včera jsem si u silnice sebrala jednu zatoulanou řepu a chystám se na pečení. S pozdravem Simona
Dobrý den, Simono, děkuji za hlášení. Kutná Hora – no jasně, Kutná Hora také leží v „řepánkovém prutu země české“. Hned jsem Kutnou Horu přidala do mapky. Tak ať se Vám řepánky povedou, když jste nositelkou tradice! M. P.
Dobrý den,
Kostelec nad Černými lesy taky na řepánkách vyrůstal. 🙂
U nás doma hlavně i z důvodu, že otec pocházel z Plaňan, kde se řepa pěstuje. :))
Jinak taktez, kdykoliv jsem kdekoliv řekla, že mám chuť/těším se na řepánky, tak na mě koukali jak na cizince. Stejně tak zablafuňky, taky nikdo v mém okolí nezná.
Dobrý den, Starlette. Mapka v textu není tak podrobná, aby do ní mohly být zaneseny Plaňany, rodiště Vašeho tatínka. Ale „Černý Kostelec“ ;=)))) už je díky Vašemu hlášení do mapky výskytu řepánků zanesen.
A ty zablafuňky – no, na střední Moravě se dělá něco podobného – hodolanská omáčka (tady na „panence“ je na ni recept, vyhledávač Vám ji najde). To je dost podobné. Dřív jsem ani jedno z těch jídel neznala. Narodila jsem se sice v Polabí, ale východně od Kolína. Tam se zablafuňky nedělaly. A tu hodolanku jsem poznala zase až na Moravě. Dělá se tu v té míře, jako u nás třeba buřtguláš.
Tak držme palce regionálním jídlům. Zdraví M.P.
Dobrý den,
včera cestou z Dobrušky jsem na poli „schrastila“ tři řepy /teda bahno jsem měla až na hlavě/ a tak se taky chystám na řepánky. Ještě jsem je nikdy nedělala ani nejedla – a to už jsem na světe přes půl století. Doufám, že se povedou.
Dobrý den, Evo, děkuji za hlášení.Dobruška své modré kolečko nedostane, říkáte, že jste tam řepu jen schrastila (i s chrástem?). Lokalita je v článku jmenována, je to oblast spádující k cukrovaru v Českém Meziříčí, v „Meříči“.
Ale k tomu prvnímu pečení: Zkuste to, prosím, opravdu podle toho receptu.
Teď jsem vedla hovor na téma „vyzkoušeli jsme řepánky“. Pán mi říkal, že mu to přišlo jako kterákoliv jiná maková buchta. Pak dodal: „Ale žena říkala, že to nedělala přesně podle toho receptu na Panence, ale podle vlastního uvážení. A taky buchty po upečení nepřeklopila, to jsem si všiml.“ Prostě: jiný recept = jiná buchta. A za tu neručím.
Já jenom připomínám:
1. náplň je opravdu dobré uvařit den předem, aby dokonale vystydla a zatuhla. Pak se jí může dát hodně, vrchovatá lžíce. Řepánky musí být plné. Je to vidět na fotce rozlomené buchty.
2. Kdyby řepa při úpravě ztmavla, nelekejte se. To se někdy stane, není to chyba, asi druh řepy, také se mi to už přihodilo – a chutnala pak jako vždy.
3. A rovněž se nesmí šetřit tukem. Už jsem slyšela z okolí – v receptech uvádíš příliš tuku, to by pak bylo moc mastné. Jenže já do receptu píšu tolik tuku, kolik mám vyzkoušeno a kolik dávala moje babička-selka a moje tchyně. Recepty netahám z klobouku. ;=)) Ostatně, na „mastnotu“ mých buchet podle jejich (babičky+tchyně) receptů si při konzumaci nikdo nikdy nestěžoval, ba naopak.
Tak, prosím, nepodléhejte nějakému tlaku okolí.
Držím Vám palce a upřímně si přeji, ať se Vám povedou. M.P.
díky za radu – určitě dodržím postup, proč experimentovat s něčím, co se osvědčilo? Dnes jsou na řadě jabkance – protože pocházím z České Třebové a ty na sv. Kateřinu prostě musely být, řepánky budou příští víkend.
PS: řepu jsem zestátnila někde kolem Jaroměře – byly jí na polích hromady, tak jsem snad cukrovaru nezpůsobila velkou škodu. V obchodě se prostě koupit bohužel nedá 🙂
Před dvěma týdny jsme byli na exkurzi v cukrovaru v Dobrovicích – moc zajímavé!
Upekla jsem podle receptu, jen mák jsem nechala uvnitř „nemletý“ … hotové řepánky (hned po vytažení z trouby) jsem ještě potřela rozpuštěným máslem s rumem. Výborné!
Dobrý den, Ivano. Nápad s rumovým máslem byl šťastný, to pečivu dodá na chuti i na křehkosti (Valaši tak dokončují frgály).
K tomu máku: Moje paní tchyně také mák nemlela, ale uvařený celý třela trdelem v trdlici. Trdlice byla mísa z tvrdé kameniny, která měla po celém dně ostré drážky – jako gramofonová deska. A trdlo byla dřevěná palice s jedním rozšířeným zaobleným koncem. Jak ten uvařený mák roztírala přes ostré tvrdé drážky, přidávala k tomu cukr a přilévala mléko. Byla do velmi zdlouhavá práce. Ačkoliv měla domácnost „plně elektrifikovanou“ a vybavenou moderními přístroji, na trdlici s trdlem nedala dopustit.
Tak to je další způsob přípravy máku do buchet. I do řepánků.
Děkuji za příspěvek a přeji příjemné vánoční svátky. M.P.
Dobrý den, rád bych přidal Velké Opatovice do seznamu SŘD. Je to oblast úrodné Boskovické brázdy a kraj Malé Hané. Cukrovka se tu vždy pěstovala a řepáky tady mají velkou tradici. Paní Marie Pospíšilová svůj vylepšený recept má i na stránkách Českého rozhlasu. Připravila nám je na oslavu u Zádvorské lepy při výročí republiky a byly úžasné. Každá rodina to dělala trochu jinak a moje vzpomínky na buchty od babičky mě přivedly k tomu, že už jsem sehnal řepu a zkusím je udělat. Podle Vašich obrázků jsou to přesně ty, co si pamatuji z dětství. Děkuji za tu vzpomínku. D.B.
Dobrý den, Dalibore. Děkuji za řepánkové hlášení. Že je/bylo ve Velkých Opatovicích hrnčířské učiliště, že se tam těžil lupek a vyráběl šamot, tak to jsem věděla. Ale že Velké Opatovice leží v řepné oblasti, to mně nikdy nenapadlo. Člověk se učí celý život. Nicméně -do textové části podkladů pro seznam SŘD jsem Velké Opatovice již zapsala. S mapkou to bude na delší lokte, protože je jen od Prahy po Borohrádek, s Moravou nepočítá. Tak ji musím trochu upravit.
S tou „Zádvorskou lepou“ jste mi trochu dal, hanáčtinu neovládám. Ale hned jsem se zvetila, a už vím. Tož Vaší lepě přeji dalších krásných sto let. A Vám přeji, ať Vás neopouští zájem o věci veřejné, mezi něž řepáky také patří. Zdraví P. Maková ;=)
Dobrý den , našla jsem tento recept až dnes a moc mě potěšil celý článek . Ráda bych přidala svou trošku do mlýna -pocházím z Nymburka a protože řepánky miluju a doma jsme je pekli dost často , potažmo i vařili syrob s bramborovýma plackama, přenesla jsem tuto dobrotu i tam ,kam jsem se vyvdala před 45 lety -do Semil. Nikdo tady řepánky neznal a tak peču a dávám ochutnávat a mají úspěch ! Ovšem kámen úrazu je v tom , že řepu tady nepotkáš !!! My jezdíme do rodného města a okolí dost často ,takže občas v sezoně nějakou najdeme u silnice ,popřípadě ji pro nás seženou známí a přátelé. Potíž je ale v tom , že ať se snažím ,jak chci a skladuju kdekoli ,tak mi řepa vydrží max. měsíc ,pak zbabkovatí a začne černat.Už jsem vyzkoušela i ji zavařit nebo ji dát nastouhanou a povařenou do mrazáku ,ale není to ono .Už to pak není tak dobré . Tak nezbývá ,než řepánky v říjnu a listopadu několikrát po sobě, abychom se nabažili a pak dlouho nic!!
Já dělám řepánky, jako větší vdolky, ale šišaté a dost daleko od sebe, aby se nedotýkaly a byly pěkně opečené ze všech stran .TAk je dělala naše babička. Mák do uvařené a nastr. řepy uvařím, jako na buchty ,jen ho tolik nesladím .Zkoušela jsem i smíchat horkou řepu se syrovým mákem ,ale to není tak dobré. Dělala jsem je zrovna dnes ,zítra jedeme do Nymburka , tak doufám , že někde potkám jednu nebo dvě řepy!! Zdravím pekaře a pekařky!!!
Dobrý den, Olgo. Mám radost dvojnásobnou: Jednu za lokalizaci dalšího (i když předvídatelného) řepánkového místa, které jsem mohla doplnit, a tu druhou radost mám soukromou. Mám totiž v Nymburku asi dva tisíce prastrýců, pratet a jejich potomků. Možná ještě víc. ;=))))
Se skladováním řepy se vůbec netrapte. Nabyla jsem zkušeností, že je lepší nenatahovat sezony. Člověk se pak má na co těšit. Řekněte sama: dostanete někdy v únoru chuť na řepáky? A nebo si v únoru řeknete: „Jé, musím udělat řepáky, mám tam ještě v mrazáku/ve sklenici tu cukrovku, tak ať se to nezkazí…“? Nechte to tak, budete mít víc radostí. V říjnu a v listopadu jsou řepáky, v únoru koblihy a boží milosti… Do Semil a do Nymburka zdraví M.P.
Dobrý den, včera jsem upekla řepánky dle výše uvedeného receptu. Jen se po nich zaprášilo-velká dobrota. Jsem z Rybniště-Ústecký kraj a řepu, no tu zde nepěstuje nikdo (alespoň co vím) a tak když jedeme směrem Kolín, vždy nějakou potkáme. Přeji krásný den
Dnes se konaly ve Velkých Opatovicích první Řepákové slavnosti. Bylo možné ochutnat klasické i novátorské recepty. Bylo 16 soutěžících a někteří měli i několik různých vzorků. Věřím, že za rok zopakujeme 🙂 Na příště jste všichni zvaní!
Dobrý den, Dalibore. Tak to je úžasná zpráva. „Kterak se řepák slávy dočkal!“ Stát se titulní postavou obecních slavností, tak to je opravdu pocta. Třeba se stane, že když už tady o tom tak mluvíme, nalákali jsme „závodníky“ na příští rok. Třeba se druhého ročníku zúčastní i čtenářky a čtenáři Makové panenky?
Klidný advent přeji. M.P.
Dnes jsem se dostala k pečení řepánků, moje celoživotní láska, jsem holt na sladké. Moje rodina pochází ze Sedlic u Kutné Hory. To mluví za vše. Když jedu na dušičky, příbuzenstvo mi buď řepu připraví, nebo si čmajznu tak tři kousky na poli, v té době právě probíhá sběr. Dělám ji klasicky podle rodinného receptu z hlavy. Babičky ani prababičky si také recepty nepsaly. Těsto klasické jako na všechny buchty, mouka která je právě doma, vejce domácí a z tuků pouze plsní sádlo. Tehdy byly před vánocemi zabíjačky, tak byly sádla kyble a speciální sádlo na pečivo a buchty se používalo sádlo které je uložené na vnitřní straně břišní stěny prasete, to se škvaří zvlášť. Na řepánky dávám poměr máku a řepy 1:1. Některé moje tetky řepánky pekly jako buchty těsně vedle sebe, někdy odděleně a ještě se v polovině pečení obracely. Opravdu se plní trošku víc než normální náplň. Dostávaly jsme je jako děti často k obědu s bílou kávou z melty, která stála stále na kraji kamen celý den a pila se místo dnešní limonády. Babička si do ní lámala chleba nebo rohlík a jedla to lžíci jako běžné jídlo. Celý život pracovala na statku v Sedlicích u knížete, později u jezeďáků a my jsme jako děti jí pomáhaly na poli právě s řepou. Ta se nejdříve jednotila, pak okopávala pak plela a nakonec růčo odřezávala, pro dnešek neskutečná práce. Konec pole nebyl vidět.
Taky občas řepu uchovávám tak, že ji syrovou ustrouhám a jen tak bez ničeho i bez vody zavařím do sklenic, šťávy má dost. Ale do dneška jsem měla ještě čerstvou z listopadu v chladnu bezproblému. Přeji Vám všem dobrou chuť a žádný recept nemusíte dodržovat, prostě podle sebe, vždycky je to ňamka. Eva
Náhodou jsem se dostala na stránku o řepáncích.Moje maminka pocházela z Městce Králové kde se pekli řepánky a i když jsme pak bydleli u Prahy,tak se řepánky pekli stále.Maminka už není,ale já peču řepánky stále.Řepu mě nechává kamarádka z Peček.Tak přeji vše ať si pochutnalí na řepáncích,jako je to u nás!!!
Moje maminka pekla jak se u nás říkalo „buchty s řepou“. Já je také peču každý rok a mají úspěch nejen u dětí, ale hlavně u děvčat v práci. A když se blíží sklizeň řepy, tak se ptají, kdy budou buchty a neváhají mi řepu donést. Jsem z Jevíčka a tady se cukrovka stále pěstuje. Jarka
Dobrý den, Jarko. Z Vašeho regionu se ohledně „buchet s řepou“ před časem ozval pan Dalibor z Velkých Opatovic. Města kousek od sebe, akorát, že Jevíčko je okres Svitavy, Velké Opatovice okres Blansko, že? To jen takové malé zeměpisné opáčko…
Sehnat cukrovou řepu je asi jediný problém kolem řepánků. Ale tuhle jsem si říkala: „Třeba není daleko doba, kdy se začne cukrovka prodávat v hypermarketech. Když se prodává česnek medvědí a kopřivové listí, tak proč ne cukrovka? Třeba s cenou 79,90 za kilogram…“ ;=)))
No nazdar, snad jsem „nevypustila džina z láhve“ a nedala nějakému řetězci tip na rozšíření sortimentu? To by bylo skoro parazitování na nás, kterým jde na podzim „pusa šejdrem“ na řepánky…
Zdravím do Jevíčka M.P.
Dobrý den, právě jsem upekla závin z lístkového t ěsta s řepou. A udělala jsem nádivku jak s modrým mákem, tak s bílým mákem a je to dobrota!! A pana Dalibora Badala znám, zajímá se mimo jiné o hanáčtinu. Zdravím, Jarka.
Dobrý den, právě jsem upekla závin z lístkového těsta s řepou. A udělala jsem nádivku jak s modrým mákem, tak s bílým mákem a je to dobrota!! A pana Dalibora Badala znám, zajímá se mimo jiné o hanáčtinu. Zdravím, Jarka.
Dobrý den, právě jsem dosvačila svoje první řepánky. Zkusila jsem je na přání manžela. Tady (Hlinsko) jsou běžné mrkvánky (mák nastavený mrkví), které peče panímáma. Zrovna jsme měli za domem složenou hromadu řepy, tak jsem se do toho dala. Moje maminka, babička i prababička mák nastavovali krupucí. Když sváříte mák v mléce přidáte krupici a osladíte. Chuťově i konzistencí mi řepánky přijdou úplně stejné, řepu bych v máku vůbec neodhalila. Takže u nás dále zůstanou mrkvánky.
dobrý den, řepánky mě naučila péct moje tchýně z Lázní Toušeň, takže jsem je přenesla do pár kilometrů vzdálených Čelákovic
Jinak díky za krásné povídání o mém rodném Polabí, kde stále žijeme, moc jsem se pobavila
Dobrý den, Renato, děkuji za řepánkové hlášení, už jsem je zanesla do výčtu v článku.
Toušeň znám, středisko vrcholového sportu a vodní lyžař Adam Sedlmajer… A také řepánky, dozvídáme se nyní.
Čelákovice zná asi každý: košíkářská tradice, upíři – a díky Vám také buchty s makovou řepnou nádivkou. ;=)
Zdravím do Polabí. Přeji hezké Vánoce a zdraví a spokojenost v novém roce. M.P.
Čáslav, taky pečeme každý rok a milujeme je 😍
Dobrý den, děkuji. Čáslav a Cimrmanova hra „Čechové, na řípu!“ Na Čáslavsko nelze ve Světovém seznamu řepného dědictví zapomenout. Děkuji, že jste se připomněla. Doplněno.
Přeji hodně řepy na silnicích. Snad se ještě pěstuje, když slovutný cukrovar v Dymokurech už nepracuje..?
Pěkný podzim přeji, plný řepánků. Zdraví MP
Dobrý den,
babička vždy pekla výborné řepánky v Lysé nad Labem, kde vzdy nebyl problém repu sehnat. Myslím ze by Lysá neměla být v seznamu repneho dědictví opomenuta 🙂 Trochu dal po Labi v Brandýse nad Labem jsou repanky vzdy na podzim taky známa pochoutka. Tak prosíme o pridani a děkujeme za krásný článek, snad přispěje k většímu povědomí o této dobrote.
Dále přidávám tip, kde se daji zakutalene repy na polích nalézt 🙂 čerstvá zkušenost z min týdne, okolí vesnic Sudovo Hlavno, Meceriz, Horní Slivno a okolí.
Jdeme vyzkoušet pro nás zatím nepoznání syrob dle Vašeho receptu.
Dobrý den, mám pro vás další místo s řepánky – jen budete asi muset rozšířit mapu 😀 Jsem z Mnichova Hradiště a taky je doma pečeme, co si pamatuju. Však okolo Mladé Boleslavi je taky ještě řepařsko – a v Dobrovici pořád cukrovar jede (a v Hradišti končil v 90. letech). Až se mi sbíhají sliny na řepánek a na syrob… a syrobový perník 😀
Dobrý den, Anno. Děkuji za příspěvek. Byl zařazen do článku, respektive na seznam Světového řepánkového dědictví. ;=)) Zdravím. M.P,
Zdravím
Díky za recept, řepu mám uvařenou a nastrouhanou. Zítra udělám náplň a večer upeču. S řepou je problém, zemědělci střídají plodiny a na stejné místo se dostane tak jednou za tři roky… a bez polního pychu se dnes těžko sežene. Návěsy mají vysoké boky a málokdy bulva spadne. Lokace jsou Letňany.. v Čakovicích cukrovar ještě pamatuji. To byla řepa bez shánění..
Hezký den Karel
Tak vyzkoušeno.
A smekám, náplň vyšla akorát, těsto lepší nežli co používám a tak ho s dovolením adoptuji. Jen ty rozestupy bych maličko zmenšil.. tak na 1 centimetr.
Chuťově luxus. A díky za fígl s překlopením, ten jsem neznal. Jako třešnička na závěr bylo tak pět lžic sirobu z ovařené nakrájené bulvy. Pro radost
Hezký den Karel
Krásně zpracovaný recept, přidávám na mapu Roudnici nad Labem, býval tu cukrovar a moje babička řepánky také pekla. Bohužel už se tu o cukrovou řepu téměř nezavadí, ale zrovna minulý týden jsme hromady viděli v okolí Býčkovic, což už je skoro České středohoří. Přeji krásný nadcházející adventní čas.