Ruský boršč tak jak má být: silný vývar s masem, zeleninou a červenou řepou
Boršč s červenou řepou přesně jako v Rusku. • Co vařit v zimě? Třeba boršč. • Originální recept na boršč s masem. • Polévka z červené řepy. • Bez červené řepy není boršč. • Boršče nejde uvařit jen trochu. • Červená řepa a její nejlepší recepty. • Co k boršči? Pravé ruské pirožky. •
Jestli je něco vedle cibulí chrámu Vasila Blaženého a matrjošek symbolem Ruska, tak to je boršč. Třebaže se v jednotlivých ruských domácnostech vaří boršč podle rodinné zvyklosti, základní ingredience musí být vždy stejné. Boršč je silný masový vývar a s kousky vařeného masa, zeleninou, bramborami a červenou řepou. Nabízený recept přesně odpovídá pravému ruskému boršči. Takovému, jaký vaří sami Rusové.
Pravý ruský boršč, jídlo na celý den
Třebaže se boršč vaří na Ukrajině (prý odtud i pochází) a v Bělorusku, jako ikona je celosvětově přisuzován gastronomii ruské. Proto se k boršči obvykle řadí přídomek „ruský“.
Boršč je vydatná polévka mírně sladkokyselé chuti. Podává se jako přesnídávka, lehké polední jídlo, s pečivem – nejlépe s pirohy – jako celý oběd, a nebo k večeři. Sníst po boršči ještě hlavní chod, tak to by zvládl jen opravdu zdatný jedlík. Boršč je sytý.
- Základ boršče tvoří silný masový vývar s kousky masa, kořenová zelenina, bílé zelí, brambory, případně i fazole a rajče.
- Typickou chuť a vůni ruskému boršči dává vařená červená řepa.
- Boršč se koření pepřem, novým kořením a bobkovým listem, v některých oblastech Ruska také koprem. Dochucuje se solí, octem a cukrem. Žádné jiné koření do boršče nepatří.
- Polévka z červené řepy je často podávána s kyselou smetanou.
Boršč: Bez masa by to nešlo? Ne, nebyl by to pravý boršč
Jako bych to slyšela: „Je to v tom vepřové, tak to bude mastné. A musí tam být hovězí? Kost je taková divná a maso drahé… Může se uvařit boršč z kuřecího? A vůbec – nemohl by být boršč bez masa? A co ta řepa? My ji nejíme!“
Tak na přeskáčku: V pravém ruském boršči maso prostě musí být, aby byl boršč silný a měl plnou chuť. Pokud to jde, měly by v boršči být alespoň dva druhy masa. Rusové používají maso:
- vepřové (bůček, plec, koleno, nožku),
- hovězí (žebro, hrudí nebo kousek kližky a kost),
- drůbeží (kuře, slepice, krůta, kachna – ale spíš skelety, křídla, krky a odřezky, aby dodaly vývaru na síle),
- skopové (přední s kostí nebo nožka).
Teď mě ovšem něco napadlo! Aby si někdo náhodou nemyslel, že může pravý masový vývar nahradit polévkovou kostkou. Ne! Víc komentářů netřeba.
Na námitku, že bude boršč mastný, se dá říct jen ano, v boršči je tuk z masa. Ale dá se tomu případně odpomoci, prozradím jak.
Jo, a ještě k té červené řepě: tak ta v boršči také musí být. Dává polévce barvu, vůni, ale zejména charakteristickou chuť. Dost řečí, dáme se do vaření.
Pravý ruský boršč, recept
Na boršč potřebujeme
- asi 350 g hovězího žebra nebo hrudí, nebo asi 250 g hovězí kližky a jednu hovězí kost
- asi 300 g vepřové plece nebo bůčku s kostí a kůží
- 3 střední nebo 2 velké mrkve, ¼ celeru, 1 větší petržel
- 1/4 střední hlávky bílého zimního zelí (v létě 1/2 hlávky letního)
- 3 velké nebo 4 střední brambory, případně ještě asi 150 g vařených fazolí (půl plechovky)
- podle volby mohou být také 2 malá rajčata nebo lžíce čistého rajského protlaku
- 2 malé nebo 1 velká červená řepa
- bobkový list, nové koření, pepř, sůl, cukr, ocet
- případně dvě lžíce hladké nebo polohrubé mouky
Boršč krok za krokem
Vývar dělám den dopředu. Do tlakového hrnce dám vařit hovězí maso a kosti, k tomu asi čtyři kuličky nového koření, tak pět šest celých pepřů, dva bobkové listy a polévkovou lžíci soli. Po hodině varu přidám vepřové, ale mohl by to být celý kuřecí skelet i s kůžemi. Vařím pod tlakem ještě půl hodiny. Maso nechám ve vývaru, po zchladnutí uložím do lednice.
Druhý den nejdřív oloupu řepu (jde to i škrabkou na zeleninu), nakrájím na menší stejnoměrné kousky a dám vařit do asi půl litru vody se lžičkou soli a lžicí octa. Řepu vařím „separé“ ze dvou důvodů: jednak potřebuje delší dobu varu než ostatní zelenina, jednak by při společném vaření zabarvila brambory i zelí dorůžova.
- Ze studeného vývaru stáhnu lžicí ztuhlý tuk. To je finta pro ty, kdo nemohou nebo nechtějí příliš tuku. Sebrané sádlo se prostě vyhodí. Kdo se tuku nemusí obávat, odkládá ho přímo na pánvičku nebo do menšího kastrolku.
- Vývar rozehřeji, přecedím, a protože budu dál pokračovat v papiňáku (větší hrnec nemám), čistě ho vymyji. Vrátím do něj přecezený vývar, dám na plotnu.
- Bílé zelí nakrájím na velmi tenké proužky, nasypu do vývaru.
- Brambory oloupu, nakrájím na středně velké kostky a přidám k zelí.
- Petržel a celer nakrájím na kostičky, mrkev na kolečka (máme to tak rádi). Někdy, ale ne vždy, dám také jemně rozsekané rajče nebo dvě dvě menší. Kdo vaří bez tuku, nebude restovat, ale dá zeleninu přímo k zelí
- Rozehřeji sebraný tuk, nechám odpařit zbytky vody, přisypu zeleninu a chvíli restuji, až bude mít mrkev trochu zahnědlé okolky. Pak do kastrolu přiliji naběračku polévky, aby se rychle odvařila mírně napečená vrstvička ze dna nádoby a vyklopím k ostatní zelenině. Vařím, dokud nejsou brambory poloměkké.
- Mezitím oberu z kostí čisté libové maso. Nakrájím přes vlákno na kratší kousky hovězí a vepřové.
Odbočka: Rusové nakrájí hovězí na asi dvoucentimetrové špalíky, které pak prsty rozeberou na menší snopky vláken. Mají to tak rádi. My ne, my raději vlákna masa krátká. Maso nechám zatím v misce. - Když jsou brambory skoro už měkké, přilije do velkého hrnce červenou řepu i s vodou, v níž se vařila.
- Přidám maso.
Když mám v mrazáku odložené vařené fazole, přidám. Nebo by to mohly fazol z konzervy, bílé nebo červené, asi půl plechovky bez slaného nálevu. Ale nedávám je vždycky, a ani Rusové ne.
Podle momentálního rozpoložení (a stavu zásob) v této fázi někdy přidám lžíci dobrého rajského protlaku, ovšem ne tehdy, když jsem rozvařila rajská jablíčka.
Spějeme ku zdárnému konci
Situace v hrnci v tu chvíli vypadá tak, že je zelenina akorát tak zalita vývarem. Tedy podle potřeby přiliji horkou vodu (vývar je tak silný, že voda stačí). Vody dám jen tolik, aby byl boršč přesto hustý (asi půl litru, ale spíš je lepší říct tu zvláštní formulku – podle potřeby).
Následuje proces ochutnávání a vylaďování. Jako první musí „sedět“ slanost. I když už je v boršči lžíce soli z vývaru a lžička z řepy, maso, zelenina brambory ji vstřebaly, takže vývar bývá obvykle málo slaný. Teprve když je slaný přiměřeně, dochucujeme cukrem a octem. Platí to obecně pro všechny sladkokyselé pokrmy – málo slané jsou pak k nedochucení, stále něco chybí, a my nevíme, co.
Boršč už chutná skvěle. Ale stojíme na rozcestí:
- v Rusku se boršč nezahušťuje.
- Český jazýček je ale zvyklý, že když je v polévce nahusto zeleniny, neměla by být „průsvitná“.
Když má být boršč zahuštěný, nesáhneme po jíšce, byla by z boršče cítit. Uděláme zátřepku z dvou lžic hladké nebo polohrubé mouky rozmíchané v půl hrnku vody. Zátřepku dobře provaříme.
Nebo kompromis: Do jednoho hrnku odebereme boršč nezahuštěný a zbytek zahustíme zátřepkou z jedné lžíce mouky.
Vyšší náklady se rozpočítají
Třebaže se vstupní náklady možná někomu zdají být vysoké, je to jen první pohled. Aby byl boršč silný a dobrý, nelze ho připravit jen pár porcí. Z uvedené dávky uvaříme asi tři a půl až čtyři litry vydatné polévky. Záleží na velikosti zeleniny. Kdybychom počítali jeden litr pro tři lidi, bohatě zasytíme až 12 strávníků. A to už se cena surovin zjeví v jiném světle.
Moje tipy:
- Boršč dělám tehdy, když očekávám víc lidí ke stolu. A protože se chci v takovém případě opravdu „blýsknout“, upeču také pravé ruské pirohy se zelím, které se k němu úplně „organicky“ hodí.
- Kyselá smetana je v Rusku odjakživa velmi populární. Dávají ji v misce na stůl k boršči. Můžeme je následovat, třebaže u nás seženeme spíš jen smetanu zakysanou, která je trochu jiná, ale také dobrá.
Foto k receptu na pravý ruský boršč: receptar
https://makova-panenka.cz/recepty/rusky-borsc-tak-jak-ma-byt-silny-vyvar-s-masem-zeleninou-a-cervenou-repou/https://makova-panenka.cz/wp-content/uploads/2015/11/8_borsc.jpghttps://makova-panenka.cz/wp-content/uploads/2015/11/8_borsc-150x150.jpgPoctivé polévkyRECEPTY ZE ZAHRÁDKY A DVORAboršč,boršč bez masa,boršč podle rodilé ukrajinky,boršč recept,boršč s červenou řepou,boršč s hovězím,boršč s pirohy,boršč s pirožky,boršč s vepřovým,boršč se zeleninou,boršč z červené řepy,boršč z kuřecího,červená řepa,červená řepa nejlepší recepty,červená řepa recepty,jak na boršč,jak se dělá boršč,jak udělat boršč,jaké maso na boršč,kluci v akci boršč,nejlepší pravý ruský boršč,originál boršč,polévka z červené řepy,polévka z červené řepy krémová,pravý boršč,pravý ruský boršč recept,recept na boršč,recept na pravý ruský boršč,recepty z červené řepy,ruský borščBoršč s červenou řepou přesně jako v Rusku. • Co vařit v zimě? Třeba boršč. • Originální recept na boršč s masem. • Polévka z červené řepy. • Bez červené řepy není boršč. • Boršče nejde uvařit jen trochu. • Červená řepa a její nejlepší recepty. • Co k boršči? Pravé ruské pirožky. • Jestli je něco...receptar jezzina@seznam.czAuthorMAKOVÁ PANENKA
Něco pravého Ruského…
Boršč je Ukrajinské národní jídlo.To sami tvrdí i Rusové.
Naopak třeba „tipické“ Ukr. jídlo Pelmeňe,je naopak původně Ruské….
Dobrý den, děkuji za Váš zájem a příspěvek. Ano, máte pravdu. A také potvrzujete, že boršč je jídlo, o kterém se „mluví“. Hlavně tedy o jeho původu. Já mám tenhle recept od Rusky, a ani ona nepopírá, že borčš pochází z Ukrajiny. Ale kdy si vezmeme, že půlka Ukrajiny patřila od 17. století ruskému carství, nemůžeme se divit, že se způsoby stravování mezi národy „samoděržaví“ navzájem přejímaly. A tak je ten ukrajinský boršči po celém světě vnímán jako „typicky ruské jídlo“. To je asi jako s naší „typicky českou specialitou“ – moravským brabcem. Na druhou stranu – v Koločavě na Ukrajině, v té Čechy oblíbené Četnické stanici, pojmenovávali borčšem každou zeleninovou polévku – bez kousku řepy. Prý tak říkají každé hustší polévce. Asi je nejlepší nechat věci tak, jak jsou. ;=). Zdravím Vás – a zachovejte, prosím, těmto stránkám přízeň. MP
Já to vše naperu do papiňáku. Zelí dávám krájené i kysané. Řepou nešetřím. Mrkev nastrouháme. Ta to zahustí. Brambory tam nedávám. Maso koleno a kousek mletého hovězí.Nakonec do toho rozmícháme zakysanou smetanu. Nechám dojít do druhého dne a pak jen baštím a baštím. Vím vašemu receptu se to nepodobá, ale každému to chutná.
„…asi je nejlepší ponechat věci tak, jak jsou…“
No, do teď slýchávám od rusu, že byli v Praze, v Československu. Tak nevím – nevím.., že bych taky začala říkat, České republice Československo ?
Jinak každa hospodyně má na boršč svuj (samozřejme ten nejlepší recept 🙂 ), ale s borščem bez česneku ještě jsem se nesetkala.
A kdyby jste se přeci zamyslela nad přejmenováním a uvedením věci na pravou míru, prozradím Vam „tajemství“, jak jednoduchym postupem docílit opravdu červene barvy boršče (nikoliv oranžove) 😉
Dobrý den, paní Ivanno. Děkuji za Vaše příspěvky. Začnu od konce.
Boršč, který vařím podle uvedeného receptu, je ve skutečnosti sytě červený. Oranžový tón je způsoben použitím blesku. Fotky surovin a jídel dělám v průběhu přípravy sama. Nejsem fotograf-profesionál, a mám jen běžný amatérský fotoaparát. Proto přímý blesk někdy zkreslí barvy (ještě horší to je v případě modrého ovoce a produktů z něj – to zase vychází červeně). Omlouvám se a prosím o pochopení. Fotky u jídel mají jen dokumentární hodnotu – zobrazují hlavně autentický pracovní postup. Nicméně radu, jak docílit červené barvy boršče, uvítám nejen já, ale především čtenáři. Jen budete-li ochotna ji prozradit?
Tím se dostávám k věcem pro Vás jistě důležitějším. Nabídku podmiňujete mým zamyšlením nad uvedením věcí na pravou míru. A z toho jsem dost nešťastná. Dle Vašeho jména soudím, že máte kořeny zřejmě na Ukrajině. Plně Vám rozumím. A s námitkami jsem při psaní článku počítala předem. Proto jsem hned jako první větu (po úvodu) napsala, že ač se boršč vaří i v jiných východoslovanských kuchyních – a původ boršče se přisuzuje Ukrajině, světová gastronomie jej – chtě nechtě – chápe jako jídlo typicky ruské (dodávám: vedle pirohů, vodky a kaviáru). A s tím opravdu nic nenaděláme.
Mísení tradic a receptur národů žijících (často i nedobrovolně) v jednom územním celku, to není nic neobvyklého. Češi o tom vědí své, čímž myslím třistaletou „porobu“ rakouskou monarchií, ne společné soužití se Slováky, to byl akt oboustranně sjednaný. A přestože, řečeno dikcí národních buditelů, jsme až do roku 1918 „úpěli pod rakouským jhem“, nedokázali jsme si a nedokážeme představit – mimo jiné – české Vánoce bez lineckého cukroví, štrúdlu, išelských dortíčků a Wiener Schnitzelu. I když to je situace opačná. Tak jinak – za největšího českého spisovatele je ve světě považován německy píšíci Němec Franz Kafka. „Asi je nejlepší ponechat věci tak, jak jsou…“
Svůj boršč nazývám ruským proto, že mám recept od Rusky. Je to dáma víc než kopuletá, proto jsem neměla důvod její recept zpochybňovat. Ovšem Vaše připomínka o chybějícím česneku je přínosná – a děkuji za ni. Ljubov Michailovna ho tam prostě nedává – domácí recept – a ani v někdejších recepturách/normách, s nimž jsem její recept na ruský boršč před psaním konfrontovala, není česnek uveden. To ale nic neznamená. To jen pro vysvětlení. Až budu příště vařit boršč, zkusím jej přidat, a jistě i čtenáři.
Paní Ivanno, výraz Československo nám v zásadě nevadí. Jak jsem už řekla, to nebyla anexe, ale dobrovolný svazek dobrovolně „rozpuštěný“. Dokonce za hranicemi Evropské unie sami výrazu Czechoslovakia musíme použít, aby lidé vůbec věděli, odkud jsme. A někdy ještě musíme přidat „Džava“ (motocykly JAWA). ;=)
Nezlobte se, prosím, za obsáhlou odpověď. Ale Maková panenka je blog, tak slouží k povídání si – hlavně od srdce k srdci. A protože jsem Vám za Váš zájem vděčná, cítila jsem povinnost „uvést věci na pravou míru“, alespoň formou zveřejněné diskuse. Děkuji za pochopení. M. P.
Dobry vecer. Vas recept na borsc je ozaj skvely. Netrapte sa fotkami, je to iba ilustracne. A dakujem i za dalsie Vase recepty!!!! Zelam vsetko najlepsie
dobrý den,
zkusil jsem vyrobit dle vašeho receptu borš a je vynikající
akorát
já nejdříve dám červenou řepu do alobalu a dám ji do trouby, řepu pak nemusíte vařit a řekl bych, že je chutnější než vařená
Boršč jsem dnes zkusila dle vašeho receptu..Je výborný.
Zdravím,boršč miluju a právě ho vařím,jen ho mám radši trošku zahuštěný.Nezahušťuji moukou,ale odeberu trochu zeleniny a brombor a rozmixuju a pak přidám maso
delám ho jedenkrát do roka podle vás a je na jedničku díky
Děkuji za hlášení, Milane. Jsem ráda, že recept „funguje“ i mou plotnu. ;=)
Já také borš vařím jen zřídka. Pro určitou příležitost, a hlavně pro víc lidí. Udělat ho dvě tři porce, to ani nejde. A když by se dělal příliš často, nebyl by čas na jiné – třeba sezonní – polévky. Tak přeji zdar boršči i do dalších let.
Zdraví M.P.
A zachovejte, prosím, stránkám přízeň.
Dobrý den, dovolte mi, abych přispěl i já se svou troškou do mlýna na téma „Boršč“.
Jen tak na úvod: Moje babička se narodila v Maďarsku nedaleko trojmezí (ČSR, Maďarsko, Sovětský svaz)a za mlada žila na území Podkarpatské Rusi, takže ovlivněna místní kuchyní.
Tak ta, vážení přátelé, tvrdila a také tak konala, toto: „Maso na boršč se nikdy nesmí vařit, ale dusit. A
ne tak jako na guláš, ale na perkelt…“ (maso na guláš můžeme podlít tak, že kostky masa budou celé potopené a dusíme, na perkelt podlijeme pouze do poloviny kostek masa – dusíme na mírném ohni a stále dozíráme a podléváme, moc nemícháme). Vývar získáme vařením vepřových a hovězích kostí.
Tak základ máme, a teď jak to dělám já. Vše vařím zvlášť.
1. hrnec – na másle orestuji kuličky pepře, nového koření a bobkového listu a přidám nastrouhanou kořenovou zeleninu a posolím . Restuji tak dlouho, až to začne karamelizovat a intenzivně vonět. Odstavím.
2. hrnec – na vepřovém sádle orestuji stejné černé koření jako v 1. hrnci, přidám cibuli nakrájenou na jemné kostky, osolím a zpěním ji, přidám jemně pokrájené syrové zelí, osolím, přidám trochu kmínu a podusím. Nakonec mírně zastříknu octem a ocukruji.
3. hrnec – brambory uvařím v osolené vodě s trochou kmínu do poloměka. Sliji je a ihned vysypu na plech a nechám zchladnout.
Dříve jsem vařil červenou řepu tak jak je to v místním návodu, ale jednou mě napadlo použít zavařenou, na kostky nakrájenou řepu zakoupenou v obchodě. Zdá se mi to berné, tak tak číním doposud.
Vše nechám v chladnu do druhého dne. Vývar z kostí přecedím, přidám pokrájené maso a samozřejmě i šťávu z masa.
Potom jako pejsek a kočička přidávám všechno, co jsem včera natropil. Kořenovou zeleninu, zelí, červenou řepu, malý rajčatový protlak,trochu kečupu. Pak ladím, ladím a ladím… Ocet, cukr, nechat chvilku odstát a pak většinou znova a znova až najednou… ANO, to je ta chuť, na kterou si vzpomínám ze svého dětství…
„Ahoj babi, já vím, že jsi mi z toho nebíčka pomáhala…“
Dobrý den, pane Karle. Děkuji za Váš příspěvek. Tak moc se mi líbí, že jsem si dovolila do něj „vstoupit“ a dala mu trochu (grafickou) formu „článku“, aby se to čtenářům pohodlněji četlo, a hlavně zapamatovalo. Váš recept, a zejména technologie, rozšiřuje a zhodnocuje téma boršč a věřím, že se nadějete následovníků.
Děkuji a zachovejte, prosím, stránkám přízeň. M.P.
Zapomněl jsem dodat, že až je vše doladěno, tak úplně nakonec přidám brambory, polévku prohřeji a podávám s chlebem a kysanou smetanou
Přeji dobrý den, taky bych rád přispěl svou troškou do mlýna. Mám rád domácí boršč. Nevím jestli je původem z Ukrajiny nebo z Ruska ale faktem je že je to lahůdka, ale u nás jak je mi známo, když se někoho zeptáte odkud je Boršč tak určitě odpoví že z Ruska, ale o to tu přece nejde, to je jiná věc než vaření.Ten pan Karel Půlpán by se měl už správně jmenovat CELÝCHLAP a to proto že umí vařit a určitě dobře a jak je vidět tak vaří i z láskou a proto se to jmenuje VAŘENÍ. Člověk který rád vaří tak vaří ne až tak pro sebe ale pro ostatní spolustolovníky a má vždy radost že jim chutná a co když třeba manželka omarodí tak si umí poradit, sám uvaří a neumřou oba hlady, možná, cha, cha. Co se týká jeho Boršče podle jeho babičky, která byla určitě super kuchařka tak si ten boršč trošku pomaďarštila ale proč ne i tak je určitě moc dobrý. Všechno je o konečné chuti. Maďarský guláš je vlastně maďarsky polévka a naopak perkelt je ten náš známý guláš. Takže pan Půlpán to maso upravuje jako na český guláš neboli perkelt a proč ne. Ale ty kosti je dobré před vařením vývaru opéct na plechu v troubě a pak je dát vařit, potom je to teprve vývar z kostí. Tu zeleninu bych tedy nestrouhal protože v boršči jsou ty kousky zeleniny namístě, to je ale můj názor a taky staré paní která mě učila vařit. Byla to Ruska která vařila jako Kubelík. Ale řepu z konzervy- tak to tedy ne. Je jinak ochucená a nemá tu správnou zemitou chuť. A červená řepa se dnes dá všude koupit a dokonce i předvařená a za pár korun. Co se týče toho vaření jako pejsek a kočička to je na místě. Nelze totiž vařit brambory s řepou a ostatní zeleninou spolu, protože se to vše obarví a s sebemenším přidáním octa se na bramborech utvoří tvrdá kůrka a neuvaří se tak jak je potřeba. Takže je skutečně bezva dělat vše ve více hrncích ale jinak moc dobrý recept. Ale ať je to jak chce i když domácí boršč je zkrátka domácí vyladěná pochoutka, tak jsem za mlada při návštěvě Prahy chodíval pokaždé na Příkopy naproti Živnobance, do tehdejšího bufetu MOSKVA kde vždy byla fronta na ruský boršč. Na to nikdy nezapomenu. To byl Boršč Borščů. Byl do něj přidáván anýz a ten snad tomu dával tomu boršči tu zvláštní chuť. Pokaždé byl rudý jako oblečení těch děvčat která s tou červenou čepičkou vypadaly jako červené letušky které právě přiletěly s Aeroflotem z Kremlu a v tom bufetu měly vedlejšák, ale mě to chutnalo i tak. Do jídla politika nepatří.
Takže krásný slunný den a ať se vám každé vařeníčko podaří a mějte se všichni rádi. Z.K.
Dobrý den, Zdeňku,
děkuji za Váš příspěvek. Na boršč v bufetu Moskva vzpomíná (bez politického podtextu) víc lidí. Určitě jste jim zajistil pěknou chvilku spuštěním jejich vzpomínek. Rady a postřehy ohledně boršče zase uvítají domácí kuchaři.
A teď Vám asi dám ránu. Předem se omlouvám, ale musím. Píšete, že konzervovanou řepu do borčše ne. A pak zase píšete, že Vám chutnala stopa anýzu v bufetu Moskva. A víte, jak se tam ten anýz vzal? Z nakládané řepy, protože se řepa se nakládá s anýzem nebo fenyklem. Jinak to nemohlo být. ;=))))
Ne, neberte to, prosím, jako výzvu k dohadovaní, sám píšete velmi laskavě i o tom, s čím nesouhlasíte. Jen jsem prostě neudržela pusu na špagátě s tím anýzem.
Děkuji a zachovejte, prosím, stránkám přízeň. M.P.
Dobrý den paní M.P. Já se ani trošku nezlobím to dělám při jiných příležitostech. Jsem normální člověk. Ale proč nedávat do takové mlsačky konzervu? Všichni víme co nám do ní dnes nandají různých nebezpečných konzervantů, tak proč si neudělat něco co je alespoň trošku zdravé i když se dnes spoustě věcí říká BIO, ale mám vážné pochyby že to skutečně BIO je, ale alespoň ten pocit že je to od hlíny je trošku podobný zdravému jídlu tak, jak to bylo za mého mládí. Víte jaký je rozdíl mezi normálním a BIO zemědělcem? Tak ten BIO zemědělec hnojí v noci. Mě je 72let a už určitě nezažiji tu pravou opravdu zdravou zeleninu pro kterou mě maminka vždy v sobotu ráno poslala do soukromého zahradnictví. Byla to nádhera, vůně petrželové natě a ostatní zeleniny. Na cestu domů jsem od zahradníka vždy dostal mladý šťavnatý kedluben a mladou šťavnatou mrkvičku a cestou domů jsem tyhle skutečné BIO produkty chroustal a netušil jak se svět změní. To co nám o dnes vypráví různí odborníci je jen pohádka já jim nevěřím, ani jeden nechroustal za mlada čerstvou mrkvičku, jo kde ty časy jsou?
Tak krásné prožití svátků Velikonočních a ať se Vám pořád daří učit ty mladší lidičky vařit ty dobrůtky co umíte. To je to nejvíc co pro ně můžete udělat aby nemusela maminka tahat děti v neděli na oběd do MEKÁČE a aby jim zůstala krásná vzpomínka na maminku kterou tak bezvadně naučila vařit M.P.
Zkuste na konec přidat řepný kvas a krátce povařit Zvedne to kvalitu na vyšší level Recept k nalezení pod zakwas z burakow
Dobrý den. Všichni se tu vypsali ze svých traumat, tak jen stručně.
Učil jsem se boršč na Ukrajině 70. a 80. let. Tam tvrdili, že dobrý sytý s masem je ukrajinský. Ruský je ta červená polévka bez masa.
Podle mých učitelů tam určitě nepatří houby, ryby, luštěniny (vč. fazolí nebo hrášku) nebo třeba kukuřice.
Naopak do boršče patří rajčata, protlak, naložené okurky i s trochou nálevu, na jihu také olivy.
Masa má být povíc druhů – hodí se i párek, šunka, uzené žebro.
Řepa se dává na konec a už se dál nevaří.
Je dost možné, že z traumat se vypovídali i ti mluvíci o ruském dietním boršči. Uvařit to bezmasé možné je na Ukrajině stejně jako v Rusku. Ale pak je to spíš tukožroutská polévka, která zahřeje žaludek a tím to končí. Název boršč je pak velikou otázkou.
Jinak ale ano.. masa tam patří klasická, ne ryby nebo uzenina. Další spory jsou o fazolích a podobných přídavcích nebo o tom, jestli řepa musí být kvašená. Potom už jsme ale v regionálních a rodinných variantách, ne v oblasti „toho správného receptu“. Gastronomie obecně vůbec uznává kodifikované základní receptury, které je možné mírně ladit, ale vykročení z rámce už je vhodné označit nějakým tím „à la..“. Český guláš tak je ve skutečnosti hovězí omáčka à la gulyás nebo lépe à la pörkölt.
Relevantní rozhodně není moderní pohled jako na nezdravou mastnou polévku. Boršč bylo jídlo na třikrát denně do žaludku těžce pracujícího člověka.. a jako obvykle mastný hustě masitý boršč byl sváteční a chudší zase běžný každodenní. Odlehčené a zjednodušené varianty podle dietních poradkyň pak ale korespondují spíš třeba s ruskými bliny z pšeničné mouky, kdy módním kuchařkám vůbec nevadí, že vyrábějí jen přejmenované obyčejné české lívance a ne bliny.
Děkujeme váš recept je SUPER.Moc dík. Viktor
Další z Vašich receptů navařen a přepsán do mé sbírky. Boršč se povedl, chutí přesně, nachlup přesně, jako od mojí maminky.
Jsme o pár let jinde a je válka. A posledních pár let je Ukrajina v mediálním náporu, ukrajinské je správné a módní. Ale pryč od politiky..
Často sleduji různá kuchařská videa a velmi často se boršč vaří podobně, jak naznačuje Karel Půlpán.. maso zvlášť a ve vývaru potom brambory. Zelí, řepa a mrkev strouhané jdou na pánev ke smažené cibuli, opeče se to a nechá dusit. Když jsou ve vývaru brambory uvařené doměkka, vrátí se k nim zpět do hrnce pokrájené maso, přidá se ta pánev osmažené a podušené zeleniny a už se to jen krátce svaří dohromady, ochutná se a upraví šmak.
Nevím, kde je ta kulinářské pravda a rodinných variant je podobně, jako u maďarského guláše a perkeltu, včetně hádek o to, jestli česnek a jestli je přípustný protlak 🙂 tenhle vesnický boršč je určitě rezignací na barevné estetično.. v několika případech vařily ne velkoměstské kuchařky, ale „staré báby“ v širokém prostoru okolo ukrajinsko-ruského pohraničí s tím, že chlapi pak nemohou jít hned pracovat, protože s hutným chlebem nebo pirohem je to nálož, kterou je potřeba rozdýchat. To je, myslím, ultimátní záruka kvality a nějaké „ruský“ nebo „ukrajinský“ je vedlejší. Já bych v současnosti lidem přál kromě plného hrnce hlavně klid k jídlu, ten je důležitý.
Ruský je proto , že je z Rusi, a ne z Ruska. Rus (Bílá Rus, Červená Rus, Kyjevská Rus, Haličská Rus) je oblast dnešního Běloruska a Ukrajiny. Nemá nic společného z Ruskem. Prosím nic nevymýšlejte, pokud něco nevíte….
Jinak recept a boršč je super