Sterilované kapie s olejem: Pochoutka, bez níž by bylo u stolu smutno
Recept na sterilované kapie. • Nejlepší sterilovaná kapie je s olejem. • Jak dlouho zavařovat kapie. • Sterilovaná kapie, klasika labužníků. • Bez kapie je studená kuchyně chudá. • Sterilovaná kapie – příloha i koření. •
Sterilovaná kapie je lahůdka, kterou nelze ničím jiným nahradit. Již sama o sobě má jemnou a delikátní chuť, ale ještě větší uplatnění sterilované kapie najde v klasické studené kuchyni. Koupit kvalitní sterilovanou kapii není snadné, často není k mání, a když, je buď poměrně drahá, a nebo to není kapie, ale tenkostěnná červená paprika. Zavařit alespoň kilo dvě se vyplatí. Zavařování kapie je snadné a rychlé.
Každá červená paprika není kapie
Kapiemi se označuje druh papriky, která není ani trochu pálivá a má silnou dužninu, je tak zvaně „masitá“. Kapie mohou mít různou barvu i tvar. Pro sterilování se používají nejčastěji tmavočervené zašpičatělé plody.
Kapie nakládáme buď nakrájené podél na čtvrtky nebo nařezané na proužky. Nálev na kapie můžeme zvolit jakýkoliv osvědčený sladkokyselý. Aby se dosáhlo specifické chuti, přidává se do každé skleničky navíc kousek bobkového listu a kulička nového koření. K nálevu na kapie se přidává stolní olej, a to proto, aby tuhá slupka paprik změkla. Olej se také projeví na typické chuti.
Do kapie se musí dorůst
S kapií to je tak trochu jako s olivami. K jejich oblibě musí člověk gastronomicky (a asi i věkem) dorůst. Dobře si pamatuji, jak jsem coby děcko snědla z obloženého chlebíčku nebo ruského vajíčka nejdřív kapii (rychle a se zavřenýma očima), abych měla to nejhorší za sebou a mohla si nerušeně pochutnat. Rodiče totiž razili (správnou) zásadu, že se „jí všechno a kdo nejí kapii, ten nemůže jíst ani chlebíček.“ Že jsem měla chlebíčky ráda, přežila jsem i povinnou kapii.
Pak jsem přišla na chuť kapiovému žervé, budapešťské pomazánce, zelnému salátu s kapií – a už jsem ani nevěděla, že byly doby, kdy jsem nechápala, jak mohou rodiče kapie s chutí jíst. Tuhle jsem si na to vzpomněla, a tak se ptám syna: „Odkdy vlastně máš rád sterilované kapie?“ Syn se zamyslel: „Člověče, a víš, že ani nevím, kdy mi zachutnaly? Asi v tu dobu co olivy.“
No neříkala jsem to?
Sterilované kapie: Recept
Sterilované kapie zavařuji do menších sklenic. Mám je za pochutinu vzácnější, kterou se „nesluší jíst plnou lžicí“, jak se říká. Ale uznávám, že to je jen můj názor, otázka osobního vztahu ke způsobu konzumace různých delikates.
- Část jich nařežu na proužky, a ty pak používám pro studené lahůdky.
- Druhou část nakládám v kusech, ty kapie pak dávám jako součást zeleninové oblohy nebo na studené nářezové mísy.
Kapie prohlédnu, špatné části vyříznu. Špičatým nožem odříznu stopku s jaderníkem, odstraním jádra. Teprve pak je důkladně properu. Když bych je prala i se stopkou, zůstane kolem ní nečistota, který se při další manipulaci dostane na kapii. Nechám vykapat.
Vyberu sklenice. Počítám, že do přibližně třídecové (čert aby se v současných sklenicích vyznal) se vejde jeden a půl až dvě kapie.
- Sklenice důkladně vymyji v detergentu a dobře opláchnu horkou vodou.
- Víčka umyji s ještě větší pečlivostí.
- Nechám na čisté utěrce volně vyschnout.
Uvařím nálev. Oblíbila jsem si nálev zapsaný ve mém archivu jako nálev „od Medvědovy mámy“, používám ho i na okurky.
TIP: Zavařování okurek a 10+1 nálevů na okurky včetně láku na znojemské okurky
Dobré jsou i vyzkoušené „houbařské“ recepty na sladkokyselé nálevy. Ale může být i jiný, jak má kdo v oblibě. Jednou jsem zkusila i klasické Deko. Ovšem je v něm koriandr, a ten mi ke kapiím tak nějak neseděl. Komu koriandr nevadí a nerad váží a počítá kuličky koření, může použít i tuto klasiku. Kapie jsou sladké, a tak „snesou“ i kyselejší nálev, než je ten můj.
Kapie nakrájím na čtvrtky (po délce) a porovnám s výškou sklenice.
- Seříznu tak, aby se mohly skládat na výšku a nepřesahovaly okraj.
- Zaplním sklenici.
- Odříznuté části pak nakrájím s druhou půlkou kapií, které budu řezat na proužky.
- Do každé sklenice „vklíním“ dva tři měsíčky cibule.
Zaliji lákem, ale ne až po okraj. Ještě se musí vejít asi půl polévkové lžíce oleje. Stačí stolní, ten, na jehož chuť jsme zvyklí. Pak přidám kousek bobkového listu a kuličku nového koření.
- Před zavíčkováním důkladně otřu okraj sklenice. Mohla tam ulpět kapka nálevu nebo ještě hůř oleje.
- Pak kapie steriluji 25 minut při obvyklých 80 stupních.
- Nechám dobře vychladnout a pak zkontroluji, jestli víčka zavařenin dobře drží.
- Sklenice s nakládanými kapiemi popíšu a pak teprve uložím do sklepa.
Ve všech odborných příručkách se upozorňuje, že kapie zavařené s olejem je třeba spotřebovat do jednoho roku. Nečiní mi to žádný problém, a to při jakémkoliv množství.
Využití kapie
- Zdobení a dochucení obložených chlebíčků
- Zdobení a dochucení obložených vajec
- Zdobení a dochucení plněných vajec
- Součást obložených talířů a nářezových mís
- Pomazánky z žervé, tvarohu a pomazánkového másla (nic víc kromě soli a případně cibulky nepotřebují)
- Saláty z bílého syrového zelí
- Saláty z kyselého zelí
- Tradiční feferonkový salát
- Sýrové saláty
- Součást oblohy masa ze sterilované zeleniny
- Doplněk grilovaných specialit
- Příloha k pokrmům z rýže, bulguru, kus-kusu
- Dochucení a barevné zpestření studených omáček a dipů
- Součást „pijáckých“ zákusků podávaných při konzumaci alkoholu
Foto k receptu na zavařování, sterilované kapie s olejem: receptar
TIP:
- Vyzkoušejte také mé vybrané recepty na zavařování okurek a nálevy na okurky nebo na nakládání hub.
- Osvědčené recepty na zavařování paprik přijdou vždy k ruce.
…taky milujeme kapii v oleji…dělám trošičku jinak…uvařím si nálev, v nálevu oblanžíruji snad jen minutku-dvě papriky (změknou trošku a jdou líp do skleničky)…a olej dávám 1 polívkovou lžíci na dno, před skládáním paprik…po zalití nálevem (ochuceným blanžírovanými paprikami) olej krásně při pouti ze dna sklenice nahoru ulpí na paprikách podstatně víc, než když ho dám jenom na povrch…tak to dělám já…neříkám že líp, ale tošililinku jinak…jinak zdravím a přeju hodně bezva receptů…:-)-
Dobrý den Světlano,
děkuji za příspěvek, a hlavně za Váš tip. Určitě to vyzkouším, něco na tom je – jednak to blanšírování, a také ten olej na dno. Krom toho, co popisujete, neudělá olej „nezdobu“, když se dá moc láku. Nezamastí se okraje sklenic a nemusí se to pak znovu důkladně čistit. On sice olej vyplave nahoru, ale ne tak rychle. Dobrý nápad, jistě zaujme i jiné čtenáře. M.P.