Báječné domácí mrkvové džusy: Příležitost pro kuchyňské „kreativce“
Mrkvové džusy, sirupy, nápoje: tipy a recepty. • Kdo pamatuje karotelu, ať zvedne ruku. • Mrkvové džusy s citrusy, a nebo mrkvový sirup citrusový? • Mrkvové nápoje každému na míru. • Mrkvový džus s celerem pro výstředníky, mrkvový sirup s celerem pro pamětníky. • Mrkvový nápoj se zázvorem – a pozor, bomba – mrkvový džus s kdoulí. • Shrneme to: „Mrkvové nápoje do každé rodiny!“•
Mrkvové džusy jsou báječným domácím produktem. Mají je v oblibě dospělí i děti, pochutnají si na nich nemocní nebo babičky a dědečkové. Domácí mrkvový džus je vhodné pole působnosti pro kreativní hospodyňky – příprava nezabere moc času a zásah do peněženky je nepatrný. A hned v úvodu pozor: Nebude řeč o nápojích ze syrové mrkvové šťávy, to by byla úplně jiná kapitola.
Mrkvové nápoje: Za málo peněz hodně muziky
Na domácí mrkvové džusy a jiné nápoje z mrkve lze doslova aplikovat rčení, že za málo peněz je hodně muziky. Kvalitní muziky. Jejich výrobní cena je nízká. K použitým surovinám nemohou být žádné objektivní výtky. Příprava je rychlá a snadná. Mrkvové nápoje lze připravovovat tehdy, když je k mání mrkev. A ta je celoročně.
Jak mrkev povýšila
Postavení mrkve v nápojích se změnilo, a to k lepšímu. Zatímco v dobách, kdy byl nedostatek tropického ovoce, tvořila mrkev neškodné a levné plnidlo a tak nějak se o její přítomnosti v nápoji nemluvilo, v současné době je mrkev hrdým nositelem druhového zařazení a další přídavky ji pouze chuťově doplňují.
- Příklad: Jestliže se v 70. letech vyráběl pomerančový nápoj (z mrkve), v současnosti se dělá mrkvový džus s pomerančem. Gratulace mrkvi k povýšení.
Retro: Karotela – a ty další
S Karotelou, jejiž chuť má navěky na patře každý, kdo ji někdy pil, to bylo jinak.
- Karotela nesla hrdé označení „zeleninový sirup“. Byla to, lidově řečeno, „šťáva do vody“, která si na nic jiného nehrála. Karotelu tvořila mrkev, pomerančová esence, cukr a trochu kyseliny citronové.
- Pak také existoval mrkvový džus v plechovkách. (Udělaly se proti sobě dvě dírky – a už se pilo. Vlastně vysávalo. Ale ty dvě dírky se musely udělat na jedné straně plechovky, ne jedna nahoře a druhá na spodku… Ehm, dobový „esenbácký“ vtip). Ten džus měl zajímavý celerový „ocásek“.
- A ještě jedno retro pití, když už byl zmíněn celer – „kalná“ limča s příchutí celeru. Ten zákal nebyla vada.
To všechno si lze doma nachystat, uvařit, zavařit do zásoby.
Mrkvové nápoje: Spíš inspirace než přesné recepty
Domácí mrkvové nápoje lze udělat ve třech formách:
- Sirupy: Koncentráty s vysokým obsahem cukru, které se ředí vodou. Podle množství cukru se sterilujé nebo ne
- Polotovary k přípravě džusů: Husté koncentráty s vyšším podílem zeleninové/ovocné složky, které se před podáváním upravují vodou podle libosti. Pro delší skladování je nutná sterilace.
- Džusy k přímé konzumaci: Připraví se v konečné hustotě a chuti. Vypijí se hned, nesterilují se.
Základem všeho je do měkka uvařená rozmixovaná mrkev s aromatickým nebo chuťově výrazným přídavkem. Jestliže chceme připravit sirup, rozvar propasírujeme ostrým sítem. Se vzniklou tekutinou pak pracujeme jako s ovocným moštem. Odměříme a přidáme cukr a kyselinu citronovou (a to i tehdy, když jsme s mrkví rozvařili citron přírodní).
Bez kyseliny citronové by byl sirup mdlý. Množství cukru volíme podle toho, zda hodláme (máme možnost) sirup zavařit. Cukr bude působit jako konzervant, když je ho v „moštu“ 50 až 60 procent. Když ho bude méně, mohl by se začít kazit. Bude-li cukru víc, začne krystalizovat – a sirup se také může začít kazit. Mám vyzkoušeno: na 1,5 litru mrkvové složky 1 kg cukru a 20 g kyseliny.
Sirup zavářím ve sklenicích 0,7 l. Před použitím přeliji do příruční umělohmotné lahve, kterou pak skladuji v lednici. Je to opravdu na ochucení vody nebo minerálky, dost sladké a kyselé, proto nutno ředit. Ale nápoj se svěží a chutný, taková šťáva karotela. Sladkost ale musí každý doladit podle svého. Když se zavaří, na množství cukru celkem nezáleží, dávku je možno snížit.
Polotovary pro džusy dělám husté, rozmixovanou mrkev necedím a cukru přidávám měně. Budou se ředit tak 1:3 nebo 1:4, tak aby nebyly přeslazené. Kyseliny tak 10 g, cukru asi 250 g na 2 litry rozmixované měli. Ale ochutnávám při vaření: dám trochu do sklenice, doliji vodou – a případně dosladím nebo zředím.
Džusy k přímé konzumaci jsou o něco řidší, a sladké ještě méně. Řídím se chutí. Dělám je, když očekávám nějakou větší sešlost dětí a mládeže, nezavařuji je, zabraly by příliš místa. Lze je proto sladit i medem, sirobem z řepy nebo do nich spotřebovat pampeliškový „med“, o který bývá zájem jen v době, kdy se vaří, protože nic jiného v ten čas není.
- Poznámka: Když jsem na internetu „pro kontrolu“ procházela recepty na karotelu, spadl mi kámen ze srdce. Kterási čtenářka v diskusi psala, že domácí karotelu vaří léta – a od oka, a že i její matka ji dělala jen tak od oka.
Tak to bych si sama netroufla říct, ale myslím, že to je ten neupřímněji míněný pokyn. Nebát se a pustit fantazii na výlet. V případě domácích mrkvových nápojů se experimenty nedá skoro nic zkazit – vždy se dá přisladit, naředit, přikyselit…
Proto opakuji – nenabízím přesné receptury, ale navádím na cestu, kterou se vydat.
Mrkvové džusy: Tipy a vyzkoušené kombinace
Mrkvový džus s mandarinkou
Stalo se, že u nás v „konzumu“ nabízeli koncem jara mandarínky za 19 korun kilo. Nebyly nahnilé, to ne. Naopak vypadaly spíš suché. Dala jsem „hokynářovi“ dvě koruny, jednu jsem na zkoušku hned oloupala. Opravdu: chuť mandarinková, jen žádná šťáva. Tak jsem jich pytlík koupila. K tomu kilo mrkve. Cukr a kyselinu mám doma skoro vždycky.
Mandarínky jsem oloupala, polovinu jich nastrkala do skleniček na kompot (na bruselský dort), zbytek rozvařila s kilogramem mrkve. Rozmixovala jsem, přidala vodu na patřičnou hustotu, cukr (asi 250 g), půl sáčku kyseliny, provařila, udělala zkoušku – naředěné to mělo chuť tak akorát. Něco jsem odložila do lednice k okamžité spotřebě, zbytek zavařila.
- Kalkulace: Z jedné sklenice 0,7 l jsem pak dolitím vody získala tři litry výtečného džusu. Zavařila jsem čtyři sklenice koncentrátu plus asi litr na přímou spotřebu. Výrobní náklady koncentrátu do 40 korun. Tak to se vyplatí, ne?
Mrkvový džus se zázvorem
Nepěkné mrkvičky z vlastního „chovu“, které se nevyplatilo na podzim napíchat do písku a uložit do sklepa, mi těžkou hlavu nedělaly. Očistila jsem je, pokrájela dala do hrnce s kusem oddenku zázvoru a jedním celým citronem (i s kůrou). Vše jsem rozvařila, rozmixovala (i tu kůru z citronu), doplnila vodu, přidala cukr a lžičku kyseliny. A pak zase:
- něco do lednice k přímému pití,
- zbytek do „kompotovek“ a zavařit.
Podzim je doba nemocí z nachlazení a to se má hodně pít. Čaje se „přepijí“, mrkvový džus se zázvorem se „pije sám“.
Mrkvový džus s kdoulemi
Já vím, kdoule jsou velmi nedostupné. Ale stejně jako plody kdouloně poslouží malvičky kdoulovce japonského, a ten roste všude. V parcích i v okrasných zahradách rodinných domků. Je to takový ten keřík, který brzy zjara losově kvete (na obrázku) a na podzim má taková ta malá tuhá „mastná“ jablíčka. Na keřích (a pod keři) se drží do prvních mrazů, takže i v listopadu se dají sbírat.
Zahrádkáři většinou ani nevědí, co s nimi. Já vám to řeknu – totéž, co s plody kdouloně. Jen té voňavé hmoty mají méně. Postrouhám je a nasuším do směsí na ovocné čaje. A nebo jimi dochutím mrkvový džus. Citron ani kyselinu v tomto případě není třeba přidávat. Jen rozvařit s mrkví, rozmixovat a dosladit.
Kdoule mají mnoho pektinu, džus s nimi přirozeně postupem času zhoustne. Proto – když zavařovat do zásoby, tak opravdu v kompotových zavařovačkách. Z láhve s úzkým hrdlem by se pak těžko naléval.
Mrkvový nápoj s celerem
Skutečné retro je mrkvový nápoj s bulvovým celerem. Jeho kořenitá chuť „dostane“ každého, komu chutná nebo nevadí celer (častý alergen).
Na dvě třetiny objemu mrkve dávám třetinu celeru a jeden celý citron. Rozvařím, podle potřeby naředím, vše rozmixuji, dosladím a přidám kyselinu citronovou.
Mrkvový rozvar s celerem je tak aromatický, že se z něj vyplatí připravit sirup (přecedit a svařit s cukrem a kyselinou). S minerálkou nebo se sodovkou pak chutná jako ta někdejší zeleninová „kalná“ limonáda. Místo celeru lze použít kořenovou petržel, ale ta je vzácnější než celer (i pro zahrádkáře), a také dražší, když by se měla kupovat.
- Dětem ale asi moc chutnat nebude, adolescentní mládeži mrkvový džus s celerem chutná.
Překvapení pro hosty
- Chceme-li se předvést jako pozorní hostitelé, můžeme návštěvě nachystat stylové občerstvení: k mrkvovému džusu mrkvové cukroví.
- A ještě jeden tip: když koncentrát zředíme vodou méně, než „pití na žízeň“, můžeme mrkvové džusy podávat dospělým jako long drink s ledem, vodkou nebo s třtinovým rumem. I to je vyzkoušeno. ;=)
Skvele,skvele!!Kdybych byl tak o pul roku mladsi, asi bych si vas namluvil 🙂
Na tu Karotelu rad vzpominam, byla to ohromna mrkvova basta. Take si vzpominam
ze nam maminka delala z kury pomerancu pomerancovou limonadu,moc dobrou.Jak to si bohuzel jiz nepamatuji.Bylo to nekdy v prvni polovine sedesatych let.Tenkrat pomerance byli jen pred vanoci, a stali jsme na ne fronty.
Mate nejen pekne stranky, ale I vypravecsky talent!
Michale mám recept, ale už se nesežene karotela:
ze 2 pomerančů kůra
1/2 kg mrkve nastrouhat, ve 2l vody uvařit rozmixovat
30 Dkg cukru
1x karotelu
1/2 bal. kys.citronové
– dolijeme svařenou vodou do 8l a v lednici, nebo v chladu udržujeme.
To je recept starý zhruba 38-40 let, několikrát jsem ho za zimu vařila, ale už nevím kolik např. vážila kys. citronová a pomeranče zda byly chem. ošetřené, karotela byla 700ml. tuším.
O, díky za krásné psaní a nakopnutí.
Vše dobré přeji.
Bohunka