Rýmovník, molice, moud. Věrný a nenáročný „domácí přítel“
Rýmovník, molice, moud, plectranthus amboinicus, pěstování. • Pokojová rostlina nemusí být jen krásná. • Je to jak s lidmi. • Někdy postačí, když je příjemná pro soužití. • Nenáročná, vytrvalá, užitečná a plná zeleného života. • Takový je rýmovník, molice, moud, kubánské oregano, mexický eukalypt. • Už máte svůj rýmovník? •
Přišel, zaujal, uspěl a zvítězil. Tak rostlina s podivným označením „rýmovník“ dobyla parapety a květinové stolky českých domácností. I o rostlině s tak „frivolním“ názvem jsou zveřejněny seriózní botanické informace. Zabydlí se snadno. A u koho už je doma, obvykle zůstává.
To nemá „slušnější“ jméno?
Rostlina – pokojovka zvaná rýmovník, to se mnou neměla jednoduché. Jak dlouho ji známe? Od druhé dekády milénia? Naše máti, ta o pokojových květinách něco ví. Fíkusy, fuksie, voskovky, mučenky, to všechno prošlo její pěstitelskou péčí, a úspěšně. Ovšem o rýmovníku dřív nic neslyšela. Mně na té kytce vadilo, že:
- Najednou z ní byl kdekdo poblázněný,
- a ještě víc mi vadil ten název.
Rýmovník. Znělo mi to jako z nějakého ryze dámského diskusního fóra. Jako buchta „třesy-třesy“, „nebíčko v papuli“, a tak… Víte asi, jaký styl pojmenování mám na mysli.
- Rýmovník! Cožpak to nemá nějaké slušné botanické označení?
To jsem si dala! Molice. Jenže molice je také molice skleníková. A to jsou přece ty obtížné bělavé potvůrky, které parazitují na všem, co je zelené.
Inu, to si rýmovník v mých očích příliš nepomohl.
Darovanému koni…
Až pak jednou mi sousedka v rámci barterové směny přinesla už zakořeněnou „macatou“ kopřivu. Ach, ta voněla! Že nedokážu vyhodit nic, co už má kořínky, zasypala jsem oplégr zemí. Tak ke mně přišel můj historicky první rýmovník, moud, plectranthus amboinicus, rýmovník citronový. Už jsem mu přišla na jméno, i na jeho postavení v taxonomii.
- Protože se moud-rýmovník měl čile k světu, stala jsem se nejen jeho pěstitelkou, ale též jeho emisarkou a šiřitelkou.
Jak vypadá o voní rýmovník
Ne náhodou mi moud připomněl „macatou“ kopřivu. Však také patří do čeledi hluchavkovitých (Lamiaceae), často se sukuletními sklony. Jako správná hluchavkovitá je rýmovník pokryt jemnými chloupky. Ani trochu nepíchají.
Pro intenzívní vůni celé rostliny se jí také říká kubánské oregano, mexický či řecký eukalypt. A to také vystihuje vůni rýmovníku: dobromysl, eukalypt, šalvěj, máta (mentol), všechny podobné vůně lze v moudu najít.
- Není divu, že má moud využití v lidovém léčitelství, ale i kuchyni.
Domácí péče o rýmovník
Rýmovník roste bujně, a přitom nepotřebuje žádnou velkou péči. Protože je doma v tropických oblastech Afriky, pěstuje se jako hrnková pokojovka, která se v létě může přesunout ven. Vůbec ji nevadí, když na ni pozapomenu se zaléváním. Někde jsem vyčetla, že moudu činí dobře, když se zalévá nárazově. Pro dobu vodního půstu má dostatek tekutiny v dužnatých stoncích a listech.
- Ale nevšimla jsem si, že by pravidelnou střídmou zálivkou nějak strádal.
Kůň a rýmovník. To se rýmuje
Protože moud používám i k „vnitřním“ účelům (čaj, koření), raději mu nepřilepšuji žádným anorganickým hnojivem.
Ovšem zjara mi pantáta přinesl igelitovou tašku plnou koblih. Koňských. Hmmm, takové dárky mi občas nosívá. Že jsem právě přesazovala kytky, dostaly po koblížku i rýmovníky.
Co se s nimi stalo, skoro mám strach vypravovat. Takové listy jim narostly, jako by to byli nějací intergalaktičtí mutanti. Jak půl dlaně. Čím se ti koně živili? Tak to udělá s rýmovníkem organické přihnojení.
Rýmovník se snadno množí
Moud se snadno množí. Stačí ustřihnout jakýkoliv vrcholový výběžek (s asi třemi čtyřmi lístky), vložit do nádobky s vodou. Už po týdnu začnou z ponořené části vyrůstat kořínky. Jestli ne, počkejte ještě jeden týden. Oplégr s kořínky zasypu zeminou, trochu zaliji. A je tu nový život.
Protože novou rostlinu obvykle někomu věnuji, sázím je do obyčejných kelímků (třeba od jogurtu), ať si s ním obdarovaná osoba dělá, co chce a přesadí, jak jí vyhovuje. Když by rýmovník v kelímku bez odtoku zůstal, ani nepozná, že by to mohlo být jinak. Poroste – no, jako z vody.
Rýmovník není bezcenná kytka
Onehdy jsem byla v Kroměříži. V Květné zahradě. V oddělení suvenýrů nabízeli i kvítka, mezi nimi rýmovníky. Moje sebevědomí vyskočilo. Nabízely je po sto korunách za kus (v květníku).
Tak mám důvod dál je množit. Zadarmo. Jako předmět naturální směny, anebo jako pozornost zájemcům.
Vždyť on ten moud není jen tak obyčejná „macatá kopřiva“. Účinkuje jako podpůrný prostředek při tolika chorobách, že pěstitele rýmovníku budou muset potenciální dědicové „utlouct paličkou“, tak bude zdravý.
Co se o rýmovníku píše
Molice rýmovník obsahuje vonné silice a glykosidy, které mají dezinfekční účinky a hojí především sliznice. Dále obsahuje polyfenoly (flavonoidy, kyselinu rozmarýnovou), diterpeny, částečně i triterpeny a mastné kyseliny, z vitamínů A a C.
Podle laicky předávaných informací se rýmovník používá při rozsáhlém souboru chorob:
- astma
- bolest břicha
- bolest hlavy z nachlazení
- bolesti hlavy
- drobné ranky, popáleniny a alergické reakce např. po bodnutí hmyzem
- infekce úst a krku
- infekci močových cest a dalších zánětlivých procesů v těle včetně vaginální infekce
- jaterní choroby
- kožní problémy
- nachlazení
- odpuzuje hmyz – mouchy, komáry, moly, ovády
- odstraňuje ledvinové a žlučové kameny – nefrolitiáza, cholelitiáza
- popáleniny
- průjem
- respirační problémy
- rýma
- rýma z nachlazení
- srdeční potíže
- trávicí potíže
- urychluje hojení
- vysoký cholesterol, hypercholesterolémie, hyperlipidemie, HLP
- vysoký tlak krve, hypertenze, hypertenzní choroba
- zánět dýchacích cest
- zánět průdušek
- zažívací problémy
- zvracení
Přes zimu mám rýmovníky v ložnici. Úmyslně se jich občas dotknu, aby provoněly místnost. Když jsme z kraje roku 2021 „koketovali“ s virem SARS-CoV-2., rýmovník nám sloužil coby indikátor. Když jsme jej přestali cítit, věděli jsme (v souladu s výsledky vyšetření), že:„Je to tady“. A když pak nám moud zase začal vonět, hlásili jsme zdravotníkům „odeznění jednoho z příznaků“.
Sušení rýmovníku
Sušit rýmovník je dost obtížné. Usušte si „macatý“ sukulet. Přesto moud suším. Je to zdlouhavé a sušená bylina je nevábná. Obrázek řekne víc. Opravdu jsou ty lístky na fotce suché tak, že praskají. Nejsou ani trochu plesnivé. Moud suším jen ke kuchyňským účelů. Zdravotní thé uvařím raději z lístků čerstvých, vždyť jsou k dispozici po celý rok.
Sušený rýmovník rozemnu a smíchám s jinými bylinkami (s rozmarýnem, smilem, koprem, šalvějí, mátou pomerančovou…). Ve velmi malém množství používám ke kořenění masa a ryb. Čerstvý rýmovník do pokrmů nepoužívám. Proč ne, když se to doporučuje? Nejsme na jeho chuť zvyklí. I z jídla cítím – zkrátka tu kytku z květináče.
Rýmovníkový sirup
Sirup z rýmovníku nevařím a rýmovník do oleje nebo lihu nenakládám. Připadá mi to zbytečné, a to z důvodu, o němž jsem se už zmínila. Moud roste celoročně, celoročně dorůstá. Není důvod nijak jej konzervovat na „horší časy“.
- Než sladký sirup, raději thé.
- Než olejové/lihové mazání, raději potřít postižené místo čerstvou šťávou, které je dost z každého lístku.
- Návody k přípravě těchto a i jiných „elixírů“ jsou snadno k dohledání na internetu.
Děkuji za článek. Dostala jsem sklenici sušené bylinky a po čase už nevěděla, co to je, přestože znám snad všechny bylinky :-D. Tipovala jsem a článek pomohl. 🙂 Zdravím, Al.
Dobrý den, a já zase děkuji za příspěvek. Od člověka, který Vám daroval sušený rýmovník, vyžádejte oplégr a kytku zasaďte. Roste jako divá, není s ní žádná práce (jen tu a tam zalít). Když zapomenete a odjedete od ní, ani si toho nevšimne. A máte vystaráno – stále čerstvou bylinu k dispozici. Na vůni, čaj, čichání, i do hrnce. Překonala jsem původní nechuť a naučila jsem se rýmovníkem kořenit maso. Kam bych dala oregano, dám rýmovník (když už se mu říká kubánské oregano). A navíc – doma je celý rok něco zeleného na oči. ;=) Zdraví M.P.