Velikonoční jidáše: Přepychové, luxusní, marnotratné. Zkrátka nejlepší jidáše
Rodinný recept na velikonoční jidáše. • Nejlepší velikonoční jidáše v širém okolí. • Příprava velikonočních jidášů krok za krokem. • Nechutnají vám jidáše? Třeba nemáte dobrý recept. • Velikonoční pečení – sladké recepty. Jidáše se pečou jednou do roka, tak ať to stojí zato. • Tip na velikonoční věnec. • Bonus: Reportáž z rekonstrukce Jidášovy zrady slovem i obrazem. •
Kdo se chce držet tradicí, měl by na Zelený čtvrtek alespoň kousek jidáše s medem sníst. A máme-li menší děti, na obyčej pojídání jidášů bychom neměli zapomenout už „tuplem“. V krajním případě můžeme jidáše koupit v pekárně – na Zelený čtvrtek je mívají asi všude. Nejlepší však je upéct si jidáše doma. Třeba podle rodinného receptu na jidáše „marnotratné“.
Udržet tradice, to chce činy. Ne pouze slova
Jidáše jsou pečivo z jemného mléčného kynutého těsta. Mají jen nasládlou, ne plně sladkou chuť. V těstu jsou často různé chuťové a aromatické přísady: mandle, ořechy, rozinky, kandované ovoce a podobně. Jidáše se podle tradice tvarují z všelijak stočeného pramene těsta. Rovněž podle tradice by měly jidáše obsahovat med. Když není med uvnitř těsta, pečivo se jím potírá.
Jidáše se jedí na Zelený čtvrtek. Proto je docela praktické upéct je už na Škaredou středu večer. Usnadní to organizaci velikonočních příprav a také dodržení lidových rituálů, které velí sníst jidáš s medem na Zelený čtvrtek ještě před rozbřeskem.
Rekonstrukce okolností Jidášovy zrady
Zda Ježíš jedl beránka se svými učedníky ve středu, a nebo jak se po dvě tisíciletí uvádělo ve čtvrtek, o tom se před časem začalo diskutovat. Jisté však je (čtyřmi tam přítomnými potvrzeno písemným svědectvím), že když šel Judas Iškariotský – jeden z dvanácti – na tradiční večeři se svým Mistrem, už měl příslib, že se jeho konto zvýší o třicet šekelů stříbra.
Jako pokladník neformálního uskupení putujícího s Ježíšem o penězích něco věděl. Těch třicet stříbrných ale měl tentokrát inkasovat do vlastní kapsy. Z osobní iniciativy totiž učinil velekněžím v chrámu jistou nabídku: Pomůže jim polapit toho, který jim po svém triumfálním příjezdu do Jeruzaléma (obr. 1) způsobil tolik potíží.
Jenže syna božího nešlo oklamat: “Jeden z vás mě zradí,” řekl Ježíš při společné večeři zničehonic. “Ten, který si se mnou namáčí chléb v míse,” odpověděl Janovi, který se ptal, kdo to bude (obr. 2).
Judas, ruku s kouskem chleba ještě nad mísou, honem dělal jako že nic. “Co máš učinit, učiň hned,” řekl mu Ježíš. Jidáš vstal a odešel do temné noci. Šel do chrámu domluvit se s veleknězi a chrámovou stráží na konkrétních podrobnostech, kde mohou najít a osamotě lapit Ježíše a jak on jim pomůže s jeho identifikací.
A pak, když se Ježíš po večeři pomodlil v zahradě Getsemanské na Olivovém vršku (obr. 3), vtrhla do zahrady chrámová stráž s meči a kyji.
Vedl je Jidáš, který se hned hrnul ke Kristovi a políbil jej – což bylo domluvené poznávací znamení (obr. 4). Další vývoj událostí je znám.
Ale nás pro tuto chvíli zajímá osud zrádného Jidáše. Když viděl, že je Ježíš odsouzen k potupné smrti (obr. 5), hnulo se v něm svědomí. Běžel do chrámu, chtěl velekněžím a starším vrátit těch třicet stříbrňáků, které ho začaly pálit. “Zhřešil jsem, zradil jsem nevinnou krev,” naříkal prý. “To je tvůj problém, do toho nám nic není,” odbyli ho.
Jidáš hodil těch třicet šekelů stříbra na zem, utekl z chrámu a oběsil se na osice.
A proto…
- … se osika stále chvěje. Je to pro tu zažitou hrůzu, která je ve všech stromech druhu Populus tremula z čeledi vrbovitých od té doby geneticky zakódována.
- … lid v našich zemích přijal zvyk péct na Zelený čtvrtek pečivo, které tvarem připomíná kus Jidášovy oprátky.
- … že Jidáš nebyl vždycky jen zrádný lotr, ale předtím apoštol, zázračný hojitel a morální člověk, zadělávají se jidáše mlékem a dovnitř těsta nebo na povrch hotového pečiva se dává med.
„Marnotratné“ jidáše pečené jedinkrát do roka: Recept
Jidáše z tohoto těsta nelze označit jako “nadýchané”. Nerozplývají se na jazyku. Naopak: víme, že něco dobrého jíme. Vzbuzují pocit domácké solidnosti, poctivosti – a skutečně až trochu marnotratného přepychu. To zajišťuje bohatství ořechů a rozinek, tradiční vůně vanilky, skořice, i lehce pikantní chuť těsta, v němž je stopa citronu a muškátu.
Suroviny na „marnotratné“ jidáše
- 500 g hladké mouky
- 1 zakysaná smetana
- Asi 100 ml mléka
- 1 čajová lžička soli
- 70 g cukru
- 125 g másla nebo rostlinného tuku na pečení
- 1 vejce + 1 žloutek (nebo 1 vejce + 2, podle velikosti vajec)
- 1 polévková lžíce citronové šťávy
- Citronová kůry asi ze ¼ citronu
- 21 g droždí
- 70 g rozinek
- rum nebo rumová tresť
- Muškátový ořech nebo květ
- 70 g ořechu, mandlí nebo oříšků + 30 na posypání
- Vanilinový cukr
- Zbylý bílek na potření
Ze všeho nejdřív vyloupu ořechy a namočím přebrané rozinky. Buď je zakápnu tuzemským rumem nebo mlékem ochuceným rumovou trestí. V 50 ml vlažného mléka rozetřu kvasnice se lžičkou cukru a nechám vzejít.
V zadělávací míse šlehací metlou utřu máslo, cukr, jedno vejce a jeden nebo dva žloutky, vanilinový cukr, dvě polévkové lžíce citronové šťávy, kůru ze čtvrtky citronu, na špičku kulatého nože muškátového květu nebo strouhaného ořechu. Když je směs zpěněná, přidám zakysanou smetanu, vzešlý kvásek a za stálého šlehání přisypávám mouku s rozmíchanou solí.
Po chvílí přestanou šlehací metly těsto „zvládat“. Vyměním je za hnětací háky a pokračuji v hnětení. Přisypu rozinky i s tekutinou, v níž se máčely a těsto dál zpracovávám.
- Kdyby bylo těsto příliš tuhé, opatrně přidám mléko – po lžicích, ale nejspíš to nebude třeba.
Nakonec vsypu jen hrubě posekané ořechy a zapracuji do těsta. Těsto musí být hladké, lesklé a musí se odlepovat od stěn nádoby.
- Těsto přikryji utěrkou a dám na teplé místo kynout. Bude to trvat asi hodinu a hmota zdvojnásobí objem.
- Než těsto vykyne, udělám drobenku na posypání. Na jidáše ji dělám ze stejného dílu mouky, cukru, másla a trošky mleté skořice.
- Plech na pečení vymažu syrovým máslem nebo tukem na pečení.
Práce jako s kusem provazu
Vykynuté těsto překlopím na pomoučenou pracovní plochu. Překrojím na polovinu (pro snadnější práci) a každou polovinu rozkrájím na deset stejných kousků (celkem dvacet). Z každého kousku vyválím delší váleček – kus oprátky. Tu je pak jen ohnu do tvaru písmene U (tak si pamatuji jidáše z dětství), nebo je smotám do plochého kotouče, zapletu dva prameny nebo z nich lehkou rukou uvážu uzly.
- Uzly jsou podle mne nejlepší. Ne, nejsem tak morbidní, ale jednak to zajímavě vypadá, ale hlavně je pak uvnitř pečiva víc pramenů těsta- jako u vánočky. A to je také rozdíl mezi jidášem a sladkým rohlíkem či brioškou.
Jidáše kladu na plech, ale ne těsně vedle sebe, ať mají prostor k vykynutí „do tvaru“.
- Zbylý bílek vidličkou rozšlehám do pěny.
- Jidáše pírem (štětečkem) potřu a sypu: drobenkou, nasekanými ořechy nebo nemletým mákem.
- Troubu rozehřeji na nejvyšší teplotu.
- Vložím plech s jidáši, teplotu stáhnu na 200 stupňů Celsia a upeču do zlatohnědé barvy.
Pečení trvá tak 15 až 20 minut.
Jidáš mlékem a medem oplývající
„Marnotratné“ jidáše, tak to je opravdu výtečné „pojedení“. Naši chlapi si je podle tradice (a mlsné pusy) mažou medem: jeden k nim pije čaj nebo bílou kávu, druhý mléko nebo kakao.
Já si med na jidáše nemažu, připadají mi dobré samy o sobě. A zapíjím je čajem, bílou kávou, mlékem nebo kakaem.
Technická připomínka
Jidáše peču ve středu večer. Ona to zas tak vyčerpávající a časové náročná práce není, aby se nedala zvládnout. Zato máme jidáše na Zelený čtvrtek hned k snídani a bereme si je na přesnídávku do práce a do školy. To abychom si jidášů užili co nejvíc, protože jindy než na Zelený čtvrtek nejsou.
Velikonoční věnec ze stejného těsta
Z těsta podle uvedeného receptu lze také upéct velikonoční věnec.
- Těsto se rozdělí na tři části.
- Vyválejí se tři prameny, bez uzavírání se propletou, stočí a volné konce se spojí. Je nejlepší pracovat přímo na tukem vymazaném plechu.
- Pak se věnec potře bílkem a posype ořechy (mandlemi, oříšky).
- Peče se pomaleji než jidáše- při 180 stupních asi 45 minut. Po 20 minutách je vhodné věnec přikrýt alobalem.
Aby se věnec kynutím neuzavřel, vkládá se se do středu silnostěnná sklenice nebo porcelánová hrnek (bez ouška). Nebo se věnec peče ve formě s komínkem (pozor, forma na věnec je jiná než na bábovku, není kónická). Vložku se středovým komínkem měly také staré remosky.
I když budeme péct věnec ve formě, je třeba prameny zaplést, aby měl žádoucí strukturu uvnitř (jako vánočka).
Foto: Fotky k článku o pečení velikonočních jidášů (receptar)
Čtěte dále: Velikonoční nápady a recepty:
- Nejlepší nádivky: velikonoční nádivka s uzeným masem recept
- Tip na velikonoční dekoraci – mladé velikonoční obilí
- Ten nejlepší: vajíčkový salát od babičky, ale i podle normy a Mistra Vrabce
Dobrý večer, váš recept je opravdu dokonalý a výborný. Nápady a rady mám také ráda a recepty na cokoli používám často. Děkuji vám za ně mirka