Gallo pinto, atribut střední Ameriky. „Kropenatý kohout“, pokrm na celý den
Gallo pinto, kropenatý kohout, recept, tipy. • O kuchyni střední Ameriky někdy panují trochu zidealizované představy. • Realita všedních dní je prozaická. • Hlavním a denním pokrmem místních, a to od Panamy po Guatemalu, je gallo pinto, kropenatý kohout. • Lze kropenatého kohouta uvařit i v českých podmínkách? • No, jestli… •
Zahraniční kuchyně jsou v Česku v kursu. Pizzu a tortily si koupíme v každé venkovské samoobsluze, burrita, guacamole a suschi nás skoro nudí. Jsme odborníky na pho ga, a peking duck už nechce ani náš pes. Chtělo by to něco nového. Což takhle středoamerická kuchyně? Nezbytným krokem k jejímu poznání je gallo pinto. Protože gallo pinto, to je alfa i omega celé Central America (CA).
Střední Amerika není mekkou gurmetů
Kuchyni střední Ameriky nelze ztotožňovat s kuchyní mexickou, která je ve světe i u nás známá a dost oblíbená. Středoamerická kuchyně je jednodušší, jídla nejsou pálivá, ani nijak rafinovaná.
Třebaže by se v každé zemi toho „mostu“ mezi severní a jižní Amerikou daly najít národní speciality, snad nikoho neurazí prohlášení, že si jsou kuchyně CA navzájem velmi podobné. Co je však nezpochybnitelné a co střední Amerikou spojuje od Panamy po Guatemalu bezpečněji než dálnice Panamericana, je gallo pinto.
Kropenatého kohouta si musíš oblíbit
Jestliže chce cizinec poznat středoamerickou kuchyni, musí vzít na vědomí, poznat, prokousat se, oblíbit si a zapsat do srdce gallo pinto, kropenatého kohouta. Pojem gallo pinto bývá do češtiny někdy předkládán jako kohout strakatý. Překlady se však nedají vytvářet otrocky. U nás se určitému způsobu vybarvení peří drůbeže neříká strakaté, ale kropenaté. „Ta slepička kropenatá drobného peří…“ Tak tedy kropenatý kohout je gallo pinto.
- Nakonec – gallo pinto je pokrm skutečně kropenatý, protože jej tvoří směs rýže a červených fazolí.
Kropenatý kohout, jídlo na všechny dny
Kropenatého kohouta jedí Středoameričané od rána do večera. Jedí jej doma, dávají si jej v restauracích (kamenných i pouličních). Kohout je v základní nabídce v typických středoamerických jídelnách, které se v každé zemi nazývají jinak, ale stylově a cenově se příliš neliší.
Kropenatý kohout k snídani
Kropenatého kohouta s vejci servírují k snídani v sodas, v jiných restauracích, v penzionech, kempech, v hotelech. Kupička doslova upražených (suchých) vajec ( huevos revueltos), dva suché plátky chleba, kupička suchého gallo pinto.
„To nám ta dovolená pěkně začíná,“ řeknou si turisté, protože většinou netuší, že stejnou snídani dostanou každý den a ve všech státech CA. Dovolená bude kropenatým kohoutem i končit. Ale mezitím si na pokrm zvyknou.
Casado pokaždé jinak, ale stále stejně
Kropenatý kohout neodchází po snídani do kurníku. Připravuje se na druhou a třetí směnu. Středoameričané i v poledne a večer chodí jíst do sodas (a jinak nazývaných jídelen). A tam si dávají casado (kostarické pojmenovaní poledního a večerního menu, které ale podávají v celé CA).
Druhové označení casada (a jinak zvaného menu) je podle servírovaného masa: kuře, vepřové, ryba. K tomu se podávají malé kupičky různých příloh: bramborový salát, zeleninový salát, smažené plantainy (banány k tepelné úpravě), troška těstovin. Ale hlavně gallo pinto. Protože místní se sem chodí pořádně najíst, nikoliv si jen tak polechtat patro. Host si může vybrat i samotného kropenatého kohouta a dochutit si jej sám. Na každém stole je k volnému použití nakládaná zelenina a lahvičky salsy verde. Obojí ostré jak peklo samo.
Gallo pinto k svačině
Gallo pinto se v CA pojídá v kteroukoliv dobu a na kterémkoliv místě. Například když jde maminka s dětmi k vodě, nemá v kabele sendviče nebo speciální dětské svačiny, ani neběhá ke stánku pro hotdogy. Když mají děti hlad, vytáhne krabici kropenatého kohouta a v cípu sáčku zavázaný dresing. Děti o jídle nediskutují, chopí se lžíce a „dlabou“.
Stesk po kropenatém kohoutu
Turisté / cestovatelé obvykle nestráví v CA jen pár dní. Když už se do takové dálky vydají, chtějí tu sluncem rozpálenou a přitom dvěma oceány zvlhčovanou část amerického kontinentu poznat co nejvíc. K tomu je zapotřebí víc než jeden týden. Na kropenatého kohouta si zvyknou, přijdou mu na chuť.
- A když se potom vrátí třeba do té naší země-zahrádky, gallo pinto každé ráno kokrhá v jejich srdcích.
Snídaně na vidličku – gallo pinto a míchaná vejce
Snídá náš soused jako anglický gentleman vejce, slaninu a fazole z plechovky? My budeme snídat třeba zas jako nikaragujský revolucionář.
Z nachystané zásoby kropenatého kohouta vlastní výroby odebereme jeden šálek, dáme do mikrovlnky a už žhavíme pánev na míchaná vejce pěkně po česku. Můžeme posypat nějakými „cibulovitými“ natěmi: pažitkou, jarní cibulkou, česnekem medvědím (na obrázku). Přikusujeme kousek českého chleba a plánujeme, že po tak vydatné snídani půjdeme skály lámat.
Gallo pinto, rychlý oběd
Díky předem připravené zásobě kropenatého kohouta je oběd připravený „cobydup“. Třeba pro jednoho. Porci fazolí s rýží pouze ohřejeme (na plotýnce nebo v mikrovlnné troubě).
- Zůstala jedna kotleta od včera?
- Koupili jsme cestou práce (ze školy) kousek grilovaného kuřete?
- Jsme vegetariáni a fazole s rýží a dušenou paprikou nám stačí?
- Chceme našetřit na dovolenou (třeba právě ve střední Americe)?
Všechny situace řeší gallo pinto.
Casado hezky česky
Když je čas, můžeme si připravit menu ve středoamerickém stylu.
Casado na obrázku tvoří vykostěné kuřecí stehno pečené na šalvěji,
vařené brambory, zelný salát s mrkví a s kapkou salsy verde, zbytek šťouchaných batátů – a kupka kropenatého kohouta. K tomu nakládaná alma paprika. Ke skladbě příloh je ring volný. (Aspoň se s noblesou dojedí zbytky.)
- Chytají se gastro arbitři za hlavu a posílají mne do gastropekla? Ale, vážení, něco podobného naprosto samozřejmě podají hostům v každé středoamerické sodas…
Někdy stačí k zahnání stesku po stříbrném Pacifiku přimíchat velké „americké“ fazole do naprosto nudně uvařené dušené rýže s masem.
Jak doma připravit kropenatého kohouta
- 500 g dobré dlouhozrnné rýže
- 500 g (balíček) fazolí
- 1 velká cibule
- 100 g stolního oleje
- sůl, pepř
Nebo
- 2 varné sáčky rýže
- 1 plechovka červených fazolí ve slaném nálevu
- 1 malá cibule
- 50 g oleje
- sůl, pepř
Na rodinnou zásobu gallo pinto uvařím rýži a fazole – každé zvlášť. Na oleji osmažím do sklovita drobně nakrájenou cibuli. Suroviny smíchám, trochu podliji odvarem z fazolí, osolím, opepřím a nechám projít varem. Hotovo.
Pro „komorní“ množství postačí uvařit dva sáčky rýže, osmažit cibuli a smíchat rýži s fazolemi z konzervy. (Varianta pro ty, kdo neradi vaří.)
Poznámka / vysvětlení: Takto připravené fazole s rýží odpovídají české chuti. V CA do základní úpravy nedávají cibuli, takže kdo chce, ať ji nedává. Cibule je rovněž trochu riskantní surovina, jestliže chceme pokrm nějaký ten den skladovat v lednici. V létě, zejména jestli je lednice často otevíraná, mohla by cibule tak po třech čtyřech dnech způsobit kažení pokrmu. Bez cibule má pokrm delší trvanlivost. Porce lze ovšem zmrazit. U nás doma nemá (kromě mne) nikdo takovou vůli, aby jedl kohouta celý týden. Takže dávám cibuli, a mrazím.
Hezký den Maková panenko, (promiň, že odbočím od tématu) mám takové přání s kterým se můžu obrátit snad jen na tebe. Ráda bych se dověděla recepturu na ruský salát (s červenou řepou) zřejmě ČSN 50122. Byla bys tak hodná a napsala mi ji, nebo recepturu zveřejnila na svém blogu? Moc děkuji Eva
Dobrý den, Evo. Děkuji za důvěru. Salát jsem našla, že má jiné číslo, není podstatné. Fotokopii z knihy příprav jsem Vám poslala na e-mail, ale ještě přidávám na desetinu upravený rozpis surovin pro ostatní zájemce:
RUSKÝ SALÁT ČSN 50159 (rozpis na 1000 g salátu, v normách se počítá na 10 kg)
Šunkový salám 230 g
Okurky sterilované 92 g
Vařená mrkev 80 g
Červená řepa sterilovaná 72
Vařené brambory 280 g
Cibule 68 g
2 žloutky a 155 g oleje na majonézu
Sůl 10 g
Ocet 25 g
Pepř černý mletý 0,5 g
Přeji dobrou chuť Vám i ostatním, kdo salát chtějí zkusit. Zdraví MP