Sirup z okvětních plátků růží. Může být vznešenější „šťáva“ do vody?
Sirup z růžových plátků, recept, zkušenosti. • Jak chutná růžový sirup? • K čemu je růžový sirup dobrý? • Názory na kuchyňské zpracování růže. Na všech je něco. • Poznají se druhy růží po chuti? • Je žlutá růže kyselá a chutná čajová růže po čaji? • Nejlepší je něco z růží si doma připravit. Pak si člověk vytvoří vlastní názor. • Napoprvé stačí třeba jen růžový sirup. • Domácí zázvorová nebo bezová limonáda z květů? Růžová! •
Prvním krokem pro získání zkušeností s růžemi v kuchyni může být růžový sirup. Není na něm co pokazit: pracovní postup je jednoduchý, suroviny dostupné a jeho cena nízká.
Růžový sirup je nadstavba. Nelze jej pít každý den. Zato to náramný „květinový“ dárek. Pozornost od pěstitele stolistých nebo svrasklých růží. Ty se na výrobu sirupu hodí nejlépe.
Růžový sirup: Jednoduchý recept
Růžový sirup, to jen jen taková „frajeřinka“. S růžovým sirupem to není tak, že přiběhne kluk uřícený z fotbalu, nalije si šťávu do půllitru, dolije vodou a jedním dechem ji „vylábe“. Růžový sirup je natolik aromatický, specificky aromatický, že s ním nakládáme jako se vzácností.
Suroviny na necelých pět litrů sirupu
- 150 g okvětních lístků růže
- 3 litry vody
- 3 kg krystalového cukru
- 2 citrony
- 4 čajové lžičky kyseliny citronové
- 10 ks hřebíčku
Sirup vyrábím z okvětních lístků růže svrasklé (má ve všech směrech stejné vlastnosti jako růže šípková) a z růže stolisté. Mám to vyzkoušeno, protože je pěstuji a protože je tento typ růží k této činnosti doporučován.
Lze použít i plátky jiných růží: některé ovšem tolik nevoní, jiné jsou zase aromatické až příliš. Tyto dvě „moje“ růžičky voní tak akorát, ale to musí vyzkoušet každý. Žádná z růží není jedovatá nebo škodlivá.
Opravdu tu krásu vyvařím na „hadr“?
Uvedených 150 gramů představuje jeden plný svačinový sáček, po vysypání to je miska ∅ 210, výška 80 milimetrů. Myslím, že se z nějakého gramu sem a tam nestřílí, tak gramáž uvádím jen jako vodítko. Nasbírat takové množství je otázka deseti patnácti minut, jde to rychle. Je jen třeba ohlídat, aby v květu neseděla včela. Zejména, máte-li na její jed alergii.
Nasbírané plátky hned vysypu ze sáčku. V tu chvíli si musím sednout. Místnost se zaplní tak omamnou vůní, že bych nechtěla už nikdy nic dělat, jen sedět a dýchat ji. Ale hospodyně ve mně velí vstát a dát se do práce.
Květy zaliji vodou (3 l) a svařím. V některých receptech se doporučuje máčet lístky přes noc. Vyzkoušela jsem, vyjde to úplně nastejno, jako když se uvaří hned. Květy vařím, až ztratí všechnu všechnu barvu (asi 10 až 15 minut). Pak zcedím a odvar vrátím do hrnce.
Cukr zvedne hladinu tekutiny
- Přisypu tři kilogramy cukru. Je třeba počítat s tím, že se zvětší objem kapaliny – kilogram cukru zvýší litr vody na asi 1,6 litru roztoku. Cukr rozvařím.
- Přidám šťávu ze dvou citronů nebo čtyři lžičky kyseliny citronové. Kyselina projasní barvu, sirup se stane rubínovým.
- Nakonec dám do vroucího sirupu hřebíčky. Dávám jich tolik, kolik mám nachystáno čistých propařených lahví, aby přišel jeden do každé. Že bych je mohla vkládat až do lahve? Nespařené koření je často důvodem plesnivění sirupů a jiných zavařenin. Tak hřebíčky „dezinfikuji“přímo v hrnci.
- Po asi dvou minutách varu naberu na lžíci kapku vzorku a opatrně ochutnám. A nebo dám lžíci sirupu do sklenice, doliji studenou vodou a ochutnám naředěný. Jde především o správnou kyselost. Sirup nesmí být mdlý. Kdyby byl kyselý málo, přidám ještě lžičku kyseliny citronové.
Zkušenost. Jednou se u nás našel balíček jahodového Vitacitu. Nějaká dětská návštěva jej zapomněla, ani jsem nevěděla, že se to stále vyrábí. Protože jsem předtím kdesi vyčetla, že tím lze dochutit růžový sirup, přisypala jsem ten prášek k sirupu. Neprojevilo se to vůbec nijak. Růžová chuť a vůně jsou natolik silné, že nějakému Vitacitu nedaly šanci. Tak jsem si v duchu i nahlas lála, že jsem jen přidala „ečka“ tam, kde nemusela být.
Lahvování růžového sirupu
- Ještě vroucím sirupem plním pomocí nálevky propařené lahve. Nálevka nesmí hrdlo zcela utěsnit, nijak sirup „prská“ ven a hrozí opařením. Nálevku je třeba volně nadzvednout, aby kolem ní mohl unikat vzduch.
- Do každé lahve dám po jednom spařeném hřebíčku. Jeho dílo započne až při skladování. Podtrhne vůni sirupu, aniž by se sám nějak agresivně projevoval.
- Uzavřu kovovými víčky, které jsem rovněž propařila a trochu vytřela nějakou čistou kořalkou (to dělám skoro tajně, protože to je někdy chápáno jako „mrhání“. Ne, nespotřebuje se jí moc, jen pár mililitrů.)
- Kdyby se stalo, že sirup nemohu lahvovat ještě vřelý, naskládám lahve do vysokého hrnce a 25 minut je steriluji při asi 90 stupních Celsia. Dělám to i proto, že valnou část část růžového sirupu rozdám jako pozornost, tak aby to někomu doma nezačalo plesnivět.
Co s růžovým sirupem
Růžový sirup silně voní i chutná po růžích.
- Někomu to může přijít jako delikátní a noblesní.
- A někomu to chutná a voní jako laciná voňavka, mýdlo – zkrátka nějaký toaletní prostředek. Naše podvědomí má tak vůni růží zapsanou. Vadí to víc mužům než ženám.
Aroma je tak silné, že se sirup nedá pít dennodenně, rychle by se zprotivil. Možná se tedy ptáte, proč toho, proboha, dělám pět litrů při jedné várce?
Já růžový sirup rozdávám jako pozdrav z venkovského stavení. Cílovou skupinou takové pozornosti jsou slečny a svobodné mladé ženy v rodině, romanticky založené kamarádky a kolegyně. Nebo můj růžový sirup slouží jako komodita při směnném obchodě: za nějakou sadbu, odkopek, pokojovou kytku. Zase ženám.
To, co doma zbude, dávám na stůl jako osvěživé pití, když máme zase nějakou dámskou nebo dívčí návštěvu: dolévám „naší“ minerálkou (stačila by ale sodovka) a doplním plátkem citronu. V horku ještě led.
- Růžovým sirupem také lze zastříknout míchané nápoje – alko i nealko.
- Komu sirup chutná velmi, může mu jím polít vanilkový pudink nebo dochutit tvarohový dezert.
Tak to vyzkoušejte, to „královské pití“. Když chuť růží nebude vadit, je možnost pustit se do jejich dalšího zpracování.
Foto: Poslední foto v článku je ze serveru pixabay.com. Děkuji za ty růže. Ostatní fotky z vaření domácího růžového sirupu (receptar)
https://makova-panenka.cz/recepty/sirup-z-okvetnich-platku-ruzi-muze-byt-vznesenejsi-stava-do-vody/https://makova-panenka.cz/wp-content/uploads/2018/05/ruzovy_sirup_tit_mp.jpghttps://makova-panenka.cz/wp-content/uploads/2018/05/ruzovy_sirup_tit_mp-150x150.jpgNápojeRECEPTY ZE ZAHRÁDKY A DVORAdomácí limonády,domácí limonády recept,domácí sirupy,jak na růžový sirup,kouzelné bylinky růžový sirup,proč růžový sirup,recepty z okvětních plátků růží,růžový sirup recept,růžový sirup výroba,růžový sirup z plátku růží,růžový sirup z růže svrasklé,sirup z růží recept,sirup z růžových květů,sirup z růžových lístků,sirupy,výroba domácí limonády,výroba růžového sirupuSirup z růžových plátků, recept, zkušenosti. • Jak chutná růžový sirup? • K čemu je růžový sirup dobrý? • Názory na kuchyňské zpracování růže. Na všech je něco. • Poznají se druhy růží po chuti? • Je žlutá růže kyselá a chutná čajová růže po čaji? • Nejlepší je něco z růží si doma připravit. Pak...receptar jezzina@seznam.czAuthorMAKOVÁ PANENKA
Chtěla jsem se zeptat zda opravdu mohu použít jakoukoliv růži. Na zahrádce jich pár mám, ale nevyznám se v tom, co jsou zač, tak proto se raději ptám. A pak mne napadlo, co růže ze šípkového keře. Voní nádherně a tak mne napadlo – je jedlá, šlo by to udělat i z ní? Děkuji.
Dobrý den, Terezo. Děkuji za Vaši důvěru. Obecně: okvětní plátky všech růží nejsou jedovaté. Některé jen voní příjemněji. Myslím, že to je také otázka osobní preference vůní. Například mně osobně voní zahradní růže příliš kosmeticky – jako to připomínané levné mýdlo nebo olej kdysi dovážený z Bulharska. Naproti tomu ve vůni stolístky nebo růže svrasklé cítím „nakyslý“ podtón, který si dokážu představit (trochu přislazený) v nějaké poživatině.
Připomínáte růži šípkovou – ta také voní sladkokysele, i když méně intenzivně než její příbuzná růže svrasklá. Lístky růže šípkové se sbírají docela běžně, jen to dá velkou práci nashromáždit jich dost na sirup. Máte-li dost šípků a trpělivosti, nic Vám nebrání.
Ke zpracování růžových plátků je ale (dle mého soudu) opravdu třeba přistupovat jako k „nadstavbě“. Nepřinese to žádnou úsporu, nemají valný přínos pro zdraví – je to jen takový „fór“, jak se říká. Je to v každé podobě jen navoněný cukr, když to mám říct takhle natvrdo. Ale nemlsáme přece proto, abychom posílili zdraví, že? Proto Vám fandím – zkuste to. M.P.
Dobrý den, ráda bych zkusila růžový sirup… Bohužel jsem prosvihls, když naše Růže svraskalá kvetla 🙁 Mohu prosím použít sušené okvětní lístky a v jakém poměru? Děkuji Markéta
Dobrý den, Markéto. Děkuji za důvěru, ale nepotěším Vás. Nevím. Teoreticky by to mělo jít, ale nemám s tím vůbec žádné zkušenosti.
Usušené růžové plátky rychle ztrácejí vůni. Přidávám je jenom do pot-pourri, a to spíš pro barvu než pro vůni. Ta je hned pryč.
Viděla bych to asi takhle: Vyzkoušejte z malé dávky. Otrávit se nemůžete, růže je jedlá. A přijít můžete leda o citron a trochu cukru. Když Vám zkušební várka zachutná, můžete pokračovat.
Nebo se podívejte kolem sebe po jiné růži, teď je jejich doba.
A pozor, abyste v návalu starostí o růži nezapomněla na lípu! Už je její čas..
Příjemné bylinkové léto přeji. M.P.
Moc krásně jste to napsala. Děkuji za recept.