Domácí ovesné sušenky. Na výlety, ale i na přípravu letních dezertů
Ovesné sušenky, recepty. • Nezáleží na kráse, záleží na vlastnostech. • Ovesné sušenky jsou výživné, a to v dobrém slova smyslu. • Ovesné sušenky poslouží v mnoha situacích. • Ovesné sušenky perníkové. • Müsli sušenky. • ANZAC, ovesné sušenky vojáků-protinožců. • Ovesné sušenky jako „energie sbalená na cesty„. •
Když nám „otrne“ od vánočního cukroví, když překleneme období půstu, a přejídání kolem Velikonoc, nějaký ten keksík, sušenka, občas přijde k mlsné chuti. Není třeba sušenky kupovat. My si je můžeme napéct do zásoby. Jen takové obyčejně sušenky z ovesných vloček. Jsou hotové skoro hned, a téměř bez práce (je to řečeno v duchu doby?) ;=).
Sušenky, bychom nevyšli ze cviku
Pečení vánočního cukroví dokáže mnohým tak odčerpat elán a sílu , že si během roku na tak zvané čajové pečivo ani nevzpomenou. No, možná se někdo „vybičuje“ k velikonočním lineckým vajíčkům, ale tím to doopravdu končí, pokračování v adventu.
Přes rok sušenky raději koupíme. Aby bylo „něco ke kafi / čaji“, něco pro náhlou chuť na sladké, jako plnidlo do ovocných závinů, anebo aby se vyzkoušelo, zda staronový typ sušenek dodaný na trh chutná tak jako dřív.
- (Tedy, jestli jsem se někoho dotkla, tak se omlouvám. Ale já to měla nastaveno podobným způsobem.)
A pak jsem u kamarádky viděla, že to se sušenkami může být i jinak: I během roku je peče. Prostě čas od času zadělá kilo lineckého těsta, bez velké fantazie vyválí placku, radýlkem nakrájí nepříliš vzhledné keksy, upeče, nasype do skleněné dózy a uloží do spíže. Ony ty sušenky nijak krásně nevypadaly, ale měly výtečnou chuť lineckého těsta. Obyčejné chutné sušenky to byly.
No to je nápad!
To budu dělat také. A přesně takové, jaké vyhovují našim zvyklostem:
- Přidám do nich vlákninu (vločky, sušené ovoce, nějaká ta semínka…). Zkrátka bude to nějaké upečené müsli, beztak to stále kupujeme…
- Takové sušenky najdou uplatnění v létě. Cítím se tak nějak líp, když podám zmrzlinu s jednou (či víc) sušenkou vlastní provenience, než s keksem sice světové značky, ale očividně průmyslové výroby.
- Z klasického lineckého poměru (3:2:1) uberu tuk. Ztratí sice na křehkosti, ale to nevadí. Beztak tam budu muset přidat trochu mléka (když dám do těsta vločky, tak aby to drželo), no a tím pádem i „drobet“ nějakého kypřidla, čím sušenky zkřehnou.
- Takové sušenky poslouží coby „energie sbalená na cesty“.
- Rozdrobené budou hned při ruce, když budu potřebovat drobečky do závinů, pohárů, či materiál na nepečené dorty.
- O brzdě „mašrtných / vopeslých“ chutí ani nemluvě.
A jak jsem si usmyslela, tak se i stalo.
Ovesné sušenky „perníkové“
1 hrnek ovesných vloček, 1 hrnek polohrubé mouky, 1/4 hrnku cukru, 1/2 hrnku strouhaných ořechů, 130 g másla, 3 lžíce medu (sirupu, melasy), 2 lžíce vody nebo mléka, 1 kypřicí prášek do perníku, lžička skořice, vanilkový cukr, ¼ lžičky soli, volitelné: 4 lžíce slunečnicových semínek, lněných (drcených), sezamových, sekaných dýňových, máku.
Všechny přísady ručně zpracuji do stejnorodé hroudy. Tekutinu přidávám po malém množství, jen aby se suché přísady spojily. Ani se nesnažím těsto vyvalovat. Po „americkém“ vzoru (ale oni to tak dělají i jinde) odděluji kousky těsta velké asi jako vlašský ořech. Zpracuji do kuličky, uložím na plech vyložený papírem a dlaní roztlačím na placičku. Peču do zezlátnutí při 200 °Celsia.
Müsli sušenky
1,5 hrnku bohatšího müsli směsi, 1 hrnek hladké mouky, 1 prášek do pečiva, 1 malá lžička skořice, 200 g rostlinného másla, 1/4 hrnku krystalového cukru (medu, pampeliškového sirupu), 1 celé vejce, 1 vanilkový cukr, 2 lžíce mléka.
Kupujeme müsli, které se skládá z pšeničných vloček, rozinek, malých plátků banánů, kukuřičných vloček a kousků nějakých ořechů. Takže když se to použije do pečiva (perníků a jiných moučníků), nemusím už nic dalšího „zdravého“ přidávat. Syrové, dlaní vytvořené placičky, někdy svrchu povlažím a něčím posypu: slunečnicí, sezamem, lněnými semínky – co mi padne pod ruku. Nechám vychladnout a uložím do plechové krabice.
ANZAC sušenky
ANZAC biscuits jsou výživné sušenky s historickou hodnotou, populární na Novém Zélandu a v Austrálii. To vyplývá už z jejich názvu. ANZAC je název australského a novozélandského armádního sboru (Australian and New Zeland Army Corps; zkrácené ANZAC).
O sušenkách se vypravuje, že je za první světové války pekly manželky příslušníků ANZAC a posílaly je mužům v zahraničí. Protože sušenky byly výživné, trvanlivé a během námořní přepravy se nekazily. Existuje několik verzí této legendy.
Sušenky ANZAC se vyrábějí doma, i komerčně pro maloobchodní prodej. Výtěžek z prodeje sušenek se používá jako sbírka pro Asociaci královských novozélandských veteránů (RSA) a Australskou ligu veteránů (RSL).
Novozélanďané si krabici ANZAC biscuits rádi berou na pikniky (= jejich „národní vášeň“). Potřeby a jídlo na piknik samozřejmě naloží do auta. ;=)
ANZAC sušenky: Originální recept
125 g mouky, 150 g cukru, 1 šálek kokosové moučky, 1 šálek ovesných vloček, 100 g másla, 1 polévková lžíce Zlatého sirupu (nahrazuji pampeliškovým sirupem nebo medem), ½ čajové lžičky sody, 2 polévkové lžíce vroucí vody.
Originální znění receptu: Smíchejte mouku, cukr, kokos a ovesné vločky. Rozehřejte máslo a Zlatý sirup. Ve vřelé vodě rozmíchejte sodu a přidejte máslo a Zlatý sirup. Do sypké směsi udělejte jamku, přilijte tekutou směs. Promíchejte. Lžicí nabírejte hromádky a pokládejte je na vymazaný plech. Pečte 15 až 20 minut při 180 °Celsia.
Kokosové kakaové sušenky
Kokosové kakaové sušenky sice neobsahují ovesné vločky, ale řadím je k nim. Do skupiny sušenek, u nichž nezáleží na vzhledu, jsou účelové, pragmatické. Do kapsy batohu, pro osoby pozdně večerně „vyhládlé“…
300 g hladké mouky (nebo mouka podle volby), 100 g cukru (bílého, nědého nebo podle volby), 200 rostlinného tuku, 1/2 balíčku bezfosfátového kypřicího prášku, půl šálku kokosové moučky (strouhaný kokos), 100 g rozinek, 2 polévkové lžíce kakaa, 2 čajové lžičky skořice, 2 – 3 polévkové lžíce mléka.
Bezfosfátový kypřicí prášek není nutný, může se použít i prášek běžný. Uvedla jsem jej proto, abych se „pochlubila“, že i u nás na venkově už je k mání, že si jej nemusíme vozit ze zahraničí. Je vhodný pro lidi, kterým obyčejný kypřicí prášek nedělá dobře (vím, o čem mluvím, patřím mezi ně).
Suroviny jsem ručně zpracovala dohromady. Bez žádného odkladu hned tvořila malé kuličky a sázela plech. Pak jsem vzala skleničku a jejím dnem kuličky zploštila. No, že by to nějak „ohromně prospělo“ jejich vizáži, tak to zas tak ne, ale po upečení vypadaly, jako že se o ně „alespoň trochu dbalo.“
Jindy zas jsem kuličky těsta na plechu „rozplácla“ vidličkou. To se v zahraničí také běžně dělá. Oni zase žasnou nad filigránskými tvary a dokonalým vzhledem naše čajového pečiva.
Plechová krabice: Užitečný, zdůvodnitelný suvenýr
Sušenky ukládám do plechových krabic. Stejně tak činím i s jiným trvanlivým pečivem – koupeným i vlastním. Mimo svátky totiž ještě občas peču lomnické suchary, anglické suchárky, arašídová kolečka. No a ty ovesné sušenky.
Plechové krabice se mi líbí. Ráda si je prohlížím v obchodech se zbytečnostmi, do kterých člověk v cizí zemi chtě-nechtě obvykle alespoň nakoukne.
- Tak, milé dámy, až vám někde na výletě taková plechovka padne do oka, ale pán se bude „tvářit“, nezapomeňte, že tu krabici „potřebujete“. Vždyť do ní budete ukládat „jeho“ sušenky. ;=)
Prosím dopsat ke kakaovým sušenkám, jak dlouho péci. Jsem začátečník. Děkuji.