Dezerty z okvětních plátků růží. Snadno dosažitelný luxus v misce. Pudink i sladkokyselé a vinné růžové želé
Růžové dezerty, zkušenosti, recepty. • Neobvyklé pohoštění pro klidná setkání. • Růže na talíři: není to barbarství či dekance? • Dezerty z růží – dobrého pomálu. • Dají se růže jíst? • Jíme růže pro zdraví nebo z mlsných chutí? • Růžové dezerty: za velmi málo peněz hodně dobrá muzika. • Pudink i sladkokyselé a vinné růžové želé. •
Výrobky z okvětních plátků růži, tak je už je opravdu kuchařská nadstavba. Něco navíc, bez čeho se klidně celý život obejdeme a nebude nám to chybět. Na druhou stranu – růžové výrobky, to je snadno dosažitelný luxus, nadstandard, mimořádnost a také tak trochu kuchařská „frajeřina“. Výrobky z růží děláme z téhož důvodu, jako růže pěstujeme: pro krásu, vůni, radost a potěšení.
Ano, růže je jedlá
Jako první by asi měly zaznít zásadní informace: Okvětní plátky růží jsou jedlé. Syrové, vařené, solené, slazené, maštěné i nemastné. Okvětní plátky růže nemají žádné vedlejší účinky a nehrozí předávkování. Tak to by pro první uklidnění mohlo stačit.
Pojídat růže, jaká dekadence…
Růže byla odjakživa symbolem krásy, vznešenosti, elegance, majestátu, úcty, něhy a lásky. Růže, královna květin. A jenom 
zhýralci, kteří už nevěděli coby, dekadenti, jejichž programem bylo vše oficiálně krásné pošlapat, anebo surrealisté libující si v absurdních protikladech květy růží pojídali, ničili rozkousáním a pozřením.
„Salvador Dali posvačil na bříšku plavovlasé dívky. A já se divit nestačil, když dal si růži do polívky…“ Vida, i Jiří Suchý, který svého času šel umělecky „hlavou proti zdi“ chápal růži v běžném denním pokrmu jako obdivuohodný obraz surrealistické imaginace.
Přiznejme si to: Jsme barbaři
V současné době konzumaci růží jako výstřednost a dekadenci nechápeme. V takzvaně „civilizované“ části světa už lidé nehledají potraviny k utišení hladu, ale chtějí něco neobvyklého, co by provokovalo chuťové pohárky.
„Růže? Kochat se pohledem na její krásu, obdivovat dokonalost květu, dýchat opojnou vůni? Co z toho? To je jen prchavé. Zmocnit se toho květu nadobro. Vlastnit jej v nejvyšší možné míře – sníst jej, rozkousat, pochutnat si na něm. Proměnit růži v konzum.“
Takové myšlenky se mi honí hlavou, když moje keříky růže svrasklé a smetanová stolístka začínají po větru pouštět okvětní lístky. „Přece to nenechám jen tak odletět,“ ozývají se mé selské geny. „Takového krásného materiálu…“
A už jsem na dvorku a majetnicky z růží obírám to, co se chystá opadat. A vůbec si u toho nerecituji Goetha: „Viděl chlapec rozkvítat planou růži v stráni, viděl na ní rosu stát, rozběh se z ní radovat, podívat se na ni.“ Přemýšlím, zda mám ve spíži dostatek cukru, citron, želatinu… Kolik růžového sirupu navařím, koho jím podělím. A zvažuji, které spřízněné duše pozvu na růžový dámský dýchánek, na kterém budeme jíst a pít samé růže.
- Inu, jsem také poživačný barbar, nevyčnívám z řady. ;=)
Růžové dezerty nejen pro dámy
Nejznámější delikatesou z okvětních plátků růží je džem. Recepty na něj jsou celkem snadno k dohledání v různých internetových článcích, spolu s poučením, že má tento produkt kořeny ve Francii/Británii. Já bych si dovolila přihodit ještě Bulharsko, „růžařskou“ velmoc. Růžový džem z Bulharska se k nám dováží.
Recepty na růžový džem jsou plus mínus stejné. Princip spočívá ve sváření růžových plátků s citronovou nebo limetkovou šťávou a cukrem do husté konzistence. Vyzkoušela jsem. Ale pak jsem nevěděla, co s tou marmeládou dělat.
- Na chleba s máslem k snídani se to nehodí (tak jako si nemažu na chleba s máslem kaviár).
- Pojídat růžový džem jen tak, jako mls? Ale těch kalorií!
- K odpolednímu čaji o páté a přikusovat k tomu anglický suchárek? To neodpovídá mému životnímu stylu, snad až budu na penzi…
- Rozdávat jako pozornost? K těmto účelům vyrábím růžový sirup, je to efektivnější a sirup má širší použitelnost.
Zkrátka od výroby růžového džemu jsem upustila (to ale neznamená, že od toho odrazuji, není nad vlastní zkušenost). Vymyslela jsem si vlastní „styl“ konzumace růží – lehké letní dezerty.
Z okvětních plátků růží připravuji růžové pudinky a želé. Nechystám je ovšem na rodinou nedělní odpolední svačinu, ani tehdy, když čekáme návštěvu švagra se třemi malými dětmi a dvěma velkými psy, kdy je všechno v jednom chumlu a kafe s buchtou jíme za vytahování synovců z jezírka s lekníny (mělkého). Růžové dezerty potřebují absolutní klid, pohodu a souznění duší.
- Nakyslé růžové pudinky z vody a škrobu nebo pudinky s růžemi na mléčné bázi připravuji, když k nám mají zavítat mladé slečny (nějak se u nás „namnožily“, a mládež dnes přikládá gastronomickým neobvyklostem větší důraz, než to bylo v mé generaci);
- růžové želé samotné nebo s jogurtem nabídku kamarádkám, které dbají na linii a „zdravou“ výživu;
- vinné růžové želé podávám, když máme dospělou návštěvu k obědu a podává se třeba maso na víně nebo „něco“ na divoko (králík na smetaně, zvěřinana všechny způsoby), zkrátka něco, co se hodí, ladí. Po opulentním obědě nebývá nálada na pečený zákusek, ale miska vinného želé vždy přijde k chuti.
- růžové víno dělám jen na doplnění naši vinotéky speciálních ne-vín;
- jen snad růžovou šumivou limonádu pijeme všichni, kdykoliv a kdekoliv.
Mléčný pudink s růžovými plátky
Růžový mléčný pudink, suroviny
- Vrchovatá hrst okvětních plátků růže
- 1/2 l mléka
- 1 pudinkový prášek s vanilkovou příchutí
- 2 lžíce cukru nebo adekvátní množství jiného sladidla
- jogurt nebo zakysaní smeta na ozdobu
- ovoce na ozdobu
Odměřím půl litru mléka. Větší část (asi 400 ml) vliji do rendlíku, ve zbytku rozmíchám pudinkový prášek. Odleželé plátky růže (aby byla jistota, že z nich odešlo vše živé) nasypu do mléka a při nízké teplotě pomalu zahřívám až varu. Vařím tak dlouho, „co to jde“, tedy dokud mléko nezačne „utíkat“ z hrnce.
Odstavím a plátky ještě nechám tak čtvrt hodiny macerovat v horkém mléce. Pak macerát i s plátky znovu uvedu k varu a přiliji rozmíchaný pudinkový prášek. Povařím do zhoustnutí, odstavím a mimo plotýnku vmíchám cukr. Množství a druh nechť každý zvolí podle svých chutí a stravovacích návyků.
Pudink naliji do vypláchnutých misek nebo tvořítek a v chladu nechám ztuhnout. Před podáváním buď vyklopím na talířek nebo nechám v misce. Doplním jogurtem nebo zakysanou smetanou (ty je možno dosladit podle zvyku) a nějakou ovocnou složkou. Výborně se hodí „vrstevníci“ růží – jahody nebo rebarbora. Plátky růží ponechané v pudinku tvoří na skus příjemnou pevnou složku v pudinku.
Sladkokyselé růžové želé s domácím jogurtem
Suroviny na sladkokyselé růžové želé
- Silný růžový odvar
- Želatina na dorty (agar)
- Citronová nebo limetková šťáva
- Cukr podle chuti
Ze všeho nejdřív je třeba prostudovat návod na konkrétním balíčku želatiny a podle něj nachystat množství růžového odvaru. Jsou různé druhy želatinových prášku různě „kalibrované“, některé na 250, jiné na 500 ml tekutiny.
Odvar připravím jako kdybych chtěla vařit růžový sirup – na půl litru vody dvě notné hrsti růžových plátků asi deset minut povařím, abych z plátků do vody dostala všechnu barvu, chuť a vůni.
Odvar přecedím, přidám citronovou šťávu (v tomto případě ji doporučuji spíš než kyselinu citronovou, kterou lze použít do sirupu). Odměřím patřičné množství. Když bude odvaru méně, než je v návodu uvedené množství tekutin (něco se odpařilo – tak 10 procent), tak to nijak nevadí, želé bude tužší. Dál postupuji podle návodu na sáčku.
Ještě před dokončením tekutinu opatrně ochutnám, jestli je sladkost a kyselost vyhovující. Když by byla málo sladká, lze přisladit podle chuti, ale cukr se musí alespoň pár sekund provařit. Naliji do sklenic nebo pohárů (1/3 objemu a nechám ztuhnout. Nebo želé naliji jen do tvořítka.
Na tuhé želé v pohárku naložím domácí jogurt. Kdyby nebyl domácí, svět se nezboří. Jogurt se při konzumaci nabírá odspoda, aby na lžičce byl kousek želé, které přírodní jogurt osladí. Kdo má raději sladší, přisladí lehce jogurt podle své chuti (cukrem, hnědým cukrem, stévií, vanilinovým cukrem, medem).
- Podrobněji o výrobě domácího jogurtu s želé se lze dočíst v článku Dva pokusy s kondenzováním mléka: slazené a na jogurt. Co dopadlo líp?
Vinné růžové želé
Suroviny na vinné růžové želé
- 250 ml stolního vína
- 250 ml silného růžového odvaru
- 1 celý citron
- želatina na půl litru tekutiny
- 2 hřebíčky
- cukr podle návodu a chuti
Nejdřív připravím růžový odvar ze dvou hrstí plátků a 300 ml vody. Vařím asi deset minut, až lístky ztratí barvu. Zcedím, odměřím 250 ml a dám znovu vařit s hřebíčkem a na plátky nakrájeným citronem.
Když citron změkne (asi pět minut), rozmíchám podle návodu prášek želatiny určené na dorty (agar) s cukrem a studeným vínem. Celkem nezáleží, zda bude červené nebo bílé, z obou typů jsem to vyzkoušela a bylo to dobré. Používám docela obyčejné stolní víno ze stáčírny. Růže a koření beztak chuť silně ovlivní, tak se mi ušlechtilejšího vína zdá být škoda. To je ale věc každého.
Víno s želatinou a cukrem naliji k růžové vodě a svařím po dobu,která je uvedena na návodu (mohou být různé). Tekuté želé naliji do tvořítek nebo misek a nechám zchladnout a ztuhnout. Do každé porce hledím dostat uvařené kolečko citronu.
Podávám velmi studené, a pouze dospělým. S přízdobami to nepřeháním, protože vinné želé skvěle chutná i bez ničeho dalšího. Mám vyzkoušeno, že tímto dezertem nezhrdnou ani muži, kteří si jinak na sladkosti, nota bene s chutí růží, moc nepotrpí.
Poznámky
- Růžové dezerty nelze podávat často a ve velkém množství. Návštěvám je připravím jednou za sezonu nebo na jejich přání vyslovené předem. Snadno by se mohlo stát, že jim moc „nepojedou“. Někdo se nemůže zbavit asociace kosmetických přípravků s vůní růží. A také to je nadstandard, a toho nelze zneužívat, aby nezevšedněl.
- Skepticky pohlížím na někdy uváděné zdravotní účinky růžových plátků. Růže je tak aromatická, že se nedá konzumovat příliš často a nárazové pozření podle mne nemá šanci nějak se na stavu organismu projevit. Že to je lepší, než uměle připravovaná aromata a barviva, tak „o tom žádná.“
Zdroje: Kamarádi (Jiří Suchý); Růžička (Johann Wolfgang Goethe)
Foto: Salvadora Dalí jsem našla na serveru pixabay.com, děkuji, obrázek surrealisty se velmi hodil. Ostatní fotky růží a růžových produktů (receptar)
https://makova-panenka.cz/recepty/dezerty-z-okvetnich-platku-ruzi-snadno-dosazitelny-luxus-v-misce-pudink-i-sladkokysele-a-vinne-ruzove-zele/https://makova-panenka.cz/wp-content/uploads/2018/05/1_okvetni-platky-ruzi-dezerty.jpghttps://makova-panenka.cz/wp-content/uploads/2018/05/1_okvetni-platky-ruzi-dezerty-150x150.jpgMoučníky, dezertyRECEPTY ZE ZAHRÁDKY A DVORAdá se jíst růže,dezerty,dezerty z růží,džem z růží recept,jak jíst růže,jak na konzumaci růží,jak na růžové dezerty,jak na růžové želé,jak na růžový pudink,jak na vinné želé,jak na želé z vína,je růže jedlá,nepečené dezerty,netradiční dezerty,pudink,pudinky z růží,recepty z okvětních plátků růží,růže konzumace,růžová marmeláda,růžové víno,růžový džem,růžový jam,růžový pudink,vinné želé,víno z růží,zdravotní účinky růží,želé z růží,želé z vína a růžíRůžové dezerty, zkušenosti, recepty. • Neobvyklé pohoštění pro klidná setkání. • Růže na talíři: není to barbarství či dekance? • Dezerty z růží - dobrého pomálu. • Dají se růže jíst? • Jíme růže pro zdraví nebo z mlsných chutí? • Růžové dezerty: za velmi málo peněz hodně dobrá muzika. • Pudink i sladkokyselé a vinné...receptar jezzina@seznam.czAuthorMAKOVÁ PANENKA
Napsat komentář